I akutní průběh žloutenky C může být bezpříznakový, varuje lékařka

Drogy (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Drogy (ilustrační foto)

Až do Sametové revoluce jsme v Česku znali pouze dva typy virové žloutenky: A a B. Na typ C se přišlo až v roce 1989. O významném pokroku v léčbě této choroby v posledních letech hovořila v Magazínu Leonardo hepatoložka Soňa Franková z pražského IKEMu.

Hepatitida typu C byla objevena v roce 1989 ve Spojených státech amerických v krvi pacientů, kteří dostali krevní transfúze. „Tak se přišlo na to, že se virus přenáší krví,“ vzpomněla lékařka.

Hlavním zdrojem pro přenos choroby je infikovaná krev, nejčastěji při nitrožilní aplikaci drog nebo transfúzi. „Velice zřídka se člověk může nakazit i při pohlavním styku nebo je možný přenos při porodu z matky na dítě, ale to je méně než 5 %.“

Čím je žloutenka typu C zvláště zákeřná? „Nebezpečí této choroby spočívá v tom, že i akutní průběh choroby může být zcela bezpříznakový. První příznak, se kterým pacient přijde, mohou být příznaky pokročilé jaterní cirhózy, třeba ve stavu, kdy potřebuje transplantaci jater.“


„Hepatitida C je zrádná v tom, že má hodně dlouhou inkubační dobu, až 180 dní. Na rozdíl od žloutenky typu A, tzv. nemoci špinavých rukou, na akutní fázi nemoci vůbec nemusíme přijít, těm lidem vůbec nic není, mohou být třeba jen více unavení, může je bolet v pravém podžebří, mohou mít chřipkové příznaky, ale de facto jim není nic.“

Proto lékaři zaměřují své úsilí na to pacienty aktivně vyhledávat a moderně je léčit. „Protože to nakažené může stát život,“ varovala Franková.

„V současné době se na žloutenku typu C přijde buď úplně náhodně z krevních testů při preventivní prohlídce nebo při předoperačním vyšetření… Když o tématu všude mluvíme a snažíme se o osvětu, tak říkáme, že stačí jediná aplikace nitrožilních drog v mladém nerozvážném věku, a už je dobré se nechat otestovat, protože v tu chvíli obvykle stříkačku s někým sdílíte.“

Jaké jsou tedy možnosti léčby žloutenky typu C? Po dekádě nepříliš účinných preparátů byla v roce 2001 zavedena přímopůsobící antivirotika, která postupně zvyšovala svou účinnost. „Dnes tyto léky naprosto precizně dokážou zablokovat jednotlivé enzymy, které virus potřebuje k tomu, aby se dokázal množit.“

Příznivou vlastností viru hepatitidy C je, že nemá žádnou schopnost se v organismu schovat. „Takže já pacientům vždy říkám: jednou vyléčen, navždy vyléčen, jedině že byste se znova nakazil.“

„Nové léky mají velkou účinnost, blíží se 100 %, téměř žádné nežádoucí účinky a mohou je užívat téměř všichni. Základem je, aby k nám přišli a léčbu užívat chtěli,“ shrnula pokrok v léčbě žloutenky C Soňa Franková.