Hypotéky a klienti bank

Úvěr, který si zajistil, se totiž váže k jeho bydlení ve vlastním bytě nebo v rodinném domě a ten pak slouží jako zástava. Do úplného vyrovnání dluhu si tedy nemůže říkat, že bydlí ve vlastní nemovitosti, protože kus z ní až do úplného splacení patří bance. Vstupuje do vztahu sice dobrovolně, ale následně se stává vazalem smluvních ujednání.

Nicméně počet hypotečních dlužníků neustále roste i přes mírné zbrzdění způsobené krizí. V závěru roku 2008 počet poskytnutých hypoték převýšil čtyři sta tisíc a jejich hodnota se blížila šesti stům miliard korun. Banky jsou sice na jedné straně opatrnější při poskytování hypotečních úvěrů, ale na straně druhé zjistily, že příjem z nich plynoucí není zanedbatelný a proto nové klienty lákají na různé výhody. Je pravda, že nejnižší úroky byly v letech 2004 až 2006, ale právě těmto hypotékám končí v závislosti na smluvních podmínkách fixace zaručeného úroku. Podle studie společností Deloitte a Hyposervis vyprší letos tento termín přibližně dvaceti procentům klientů. Banky právě těmto klientům budou během letošního roku zasílat nabídky úrokových sazeb pro další období splácení. Sazby budou zcela jistě vyšší než ty, které měli dosud. Očekávaný průměrný nárůst se dle analytiků bude pohybovat kolem jednoho a půl procenta, což při jedenapůlmilionové hypotéce navýší měsíční splátku o 1.200 korun. Navíc "v rizikovém prostoru, kde nárůst sazby může být mezi dvěmi až třemi procenty, bude více než 40 tisíc lidí", tvrdí ředitel Hyposervisu Milan Roček a dodává: "Hodně bude záležet na tom, jak zareaguje konkrétní banka klienta."

Právě v přístupu ke svému klientovi je u řady bankovních domů největší rozdíl. Zhruba polovina bank a stavebních spořitelen zareagovala vcelku dobře a srovnala úrokovou nabídku pro nové a stávající klienty, ale existují banky, které své nynější klienty zařadily do druhé kategorie. Mnozí starší klienti v domnění, že se nemohou vyvázat ze vztahu, jsou na tom nepoměrně hůř než noví hypoteční dlužníci. Těm banky nabízejí nejen výhodnější úrokové sazby, ale i delší fixační období případně zřízení hypotéky bez poplatku. Ten většinou činí jedno procento z půjčované částky, což při uváděné jedenapůlmilionové hypotéce je patnáct tisíc, tedy nemalý počáteční vklad. Banky oproti minulosti také nevyžadují vlastní vklad klienta a je nyní možné si vzít hypoteční úvěr až do plné výše ceny nemovitosti i u těch bankovních institucí, které ještě nedávno požadovaly alespoň dvacetiprocentní vklad dlužníka.

Rozdílný přístup lze doložit dvěmi citáty z úst mluvčích bank. Tomáš Kofroň z Raiffeisenbank říká: "Klienti chápou, že žijeme v jiné době než před několika lety a nejsou změnou úrokové sazby překvapeni." Naproti tomu Rostislav Trávníček, šéf marketingu Českomoravské stavební spořitelny uvádí: "Zájem o naše úvěry, které lidé využívají na refinancování méně výhodných hypoték, narůstá" a dodává, že se jedná měsíčně o stovky případů.

Je proto potěšitelné, že i v českém prostředí se lidé oprošťují od konzervativního pohledu na své finanční hospodaření a přestávají váhat při přechodu mezi bankami. Přesto stále ještě většina klientů hypotečního splácení se nechá umluvit, aniž si je vědoma svých práv. Nabídku banky na novou úrokovou sazbu má klient právo dostat s dostatečným předstihem, aby měl čas na vlastní rozhodnutí. Pokud to banka neučiní, není oprávněna žádat okamžité rozhodnutí a měla by počítat s tím, že takové jednání povede ke ztrátě klientely. Je však nutné dávat si pozor i na medové jednání, které sice vstřícně navrhne prodloužit dobu splácení, ale současně neúměrně vyšším úrokem. Jak se v takovém případě zachovat? Jsou tři cesty. Smířit se s horšími podmínkami a platit nebo zkusit s bankou vyjednávat o snížení sazby s tím, že pokud nesleví budete úvěr refinancovat v jiné bance a nebo tak učinit rovnou bez předchozího vyjednávání, které se mnohdy může jevit jako ponižující žebrání. Je dobře vědět, že k refinancování není potřeba potvrzení o příjmu, postačuje starý odhad ceny nemovitosti a refinancovaná hypotéka je bez vstupního poplatku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .