Hudební vkus je díky dostupnosti hudby daleko méně sociálně svázaný, říká Mikuláš Bek

Jako absolvent oboru se specializací na sociologii hudby, která se zabývá zájmem lidí o hudbu a tím, jak s ní nakládají, má v tomto kontextu široký hudební rozhled. „Sám rád poslouchám všechno. Profesionál má projevovat zájem o nejrůznější hudbu, ne poslouchat to, na co má náladu. Čím dál tím méně ale poslouchám, kromě jazzu, populární hudbu.

Na druhou stranu, dospíval jsem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, tedy jsem si zažil novou vlnu hudby, která k nám přicházela. Dodnes ze sentimentu proto poslouchám v autě třeba The Clash,“ odpovídá muzikolog Barboře Tachecí na otázku, jakou hudbu má nejraději.

Učení je radostná role ve chvíli, kdy se vám ve třídě objeví pár pohledů porozumění a nadšení pro věc.Mikuláš Bek

„Někdy od devadesátých let prošla jednoznačná vazba mezi vzděláním, sociálním postavením a hudebním vkusem velkým oslabováním. A dnes díky všeobecné přístupnosti hudby se stal hudební vkus daleko méně svázanjším, volnějším,“ hovoří Bek o vlivu sociálního prostředí na vkus lidí.

Komunismus učitelství degeneroval

„České univerzity obrovsky poškodilo období čtyřiceti let izolace. Část akademiků zaujala obrannou pozici a snažila se hájit co nejvíce dědictví První republiky. Ale bylo to strašně obtížné. Postupem času se stále více projevovalo, že jsme nemohli číst aktuální literaturu. Akademický provoz ustrnul, odborníci nemohli jezdit za námi a bylo téměř vyloučeno, aby čeští akademici vyjeli do zahaničí. Učitelská profese a její kvalita tím degenerovala. Vznikla tak jiná kultura,“ hovoří Bek o propasti mezi renomé českých a zahraničních prestižních vysokých škol.

„Teprve teď dorůstá generace učitelů a profesorů, která tímto není zasažena, mohla vycestovat studovat do zahraničí. Je to generace, která nyní nastupuje do vedoucích pozic,“ dodává.

Škola jako citlivý indikátor změn

V rozhovoru se host s moderátorkou vracejí ke kauze přjezdu čínské delegace do České republiky, kdy se čelní představitelé naší společnosti vymezili k protestům proti celé této akci a vítání totalitárních činitelů. „Umím si samozřejmě představit, nejrůznější katastrofické scénáře ...a koneckonců vysoké školy nejen v české společnosti, ale i ve všech zemích mají takovou zvykovou roli celkem citlivého indikátoru změn, které by mohly vést k horšímu.

Umím si samozřejmě představit, že budu i v budoucnu vyjadřovat názor na veřejné záležitosti. Snažím se vyhýbat primárně politickým nebo ideologickým tématům, ale tam, kde jde o státní suverenitu, jako tomu bylo podle mě v čínské kauze, tam je, myslím, na místě vznést hlas, který oponuje klidně i ústavním činitelům, když si myslím, že státní suverenitu svým chováním snižují,“ říká Šteffl a zasazuje problematiku do akademického prostředí, prostředí vzdělávání a vzdělávacích institucí.

Šel bych do ulic

Rektor druhé největší univerzity v Česku se vrací k současné politické situaci. „Zatím se neodvžuji odhadovat, jaký vliv by mohly mít strany, jako je SPD, na chování nové vlády. Způsob, jakým se chovaly v průběhu obsazování veřejných funkcí, jsem pozoroval se značným znepokojením, ale v tuto chvíli si zatím nechci malovat čerta na zeď a předpokládat, že SPD bude významně ovlivňovat vládní agendu. Ve chvíli, kdyby se tady objevila vláda, nebo členové vlády, kteří by začali říkat, že máme vystoupit z Evropské unie, tak samozřejmě půjdu do ulic, s velkým pokřikem.“