Hovory s Vilémem Závadou

22. květen 2015

Vilém Závada je jeden z nemnoha básníků, kteří podlehli komunistickým sociálním utopiím, a přitom nepřestali být básníky.

Závada se narodil 20. května 1905 v Hrabové u Ostravy. V dětství ztratil otce, který padl za 1. světové války. Po maturitě v roce 1923 odjel do Prahy studovat na FF UK slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu.

Postupně se sblížil s levicovou avantgardou a stal se členem uměleckého spolku Devětsil, ovšem jeho vlastní poezie byla výrazně existenciálně laděná a postrádala poetistickou hravost a bezstarostnost.

Poté, co dokončil školu, postupně pracoval jako nakladatelský redaktor a novinář, od roku 1937 pak jako odborný pracovník v Univerzitní knihovně.

Po válce působil střídavě v aparátu Svazu československých spisovatelů a Státní knihovně. V letech 1954 až 1976 zastával mimo to funkci předsedy Českého literárního fondu.

Vilém Závada – postupně zasloužilý a národní umělec – šel se stranou nejenom v době první republiky, ale i po roce 1948 – a dvě sbírky z 50. let, které jsou výrazně slabší než jeho ostatní dílo, svědčí o tom, že se snažil akceptovat dogmatické dobové požadavky.

A šel s ní i po roce 1969, kdy skutečných tvůrců zbylo straně opravdu velmi málo.

Jeho tvorba nabývá však od 60. let znovu existenciální hloubky. Za jeho vrcholné dílo bývá považována sbírka Na prahu (1970), která shrnuje jeho verše z konce 60. let.

Vilém Závada zemřel 30. listopadu 1982.

V rozhlasovém archivu není Vilém Závada poněkud překvapivě zastoupen nijak výrazně, navíc se několik jeho oblíbených témat v různých příspěvcích opakovaně překrývá (dětství, rodný kraj, oblíbené krajiny).

Co se týče osobního nasazení, pak se z archivních záznamů zcela vymyká jeho promluva k úmrtí Jana Palacha z 19. ledna 1969, ale již nahrávky z roku 1970 vyznívají daleko opatrněji a někdy až pronormalizačně.

Pořad Hovory s Vilémem Závadou si kdykoli poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio