Hledá se ministr

To však nesvědčí tolik o tom, že by strana, která se do vlády dostala takřka "z leknutí" (hlavně díky voličům, kteří si již nevěděli rady s krachující Unií svobody), měla přehršel kandidátů na post ministra školství. Svědčí to spíše o tom, že nemají nikoho vhodného.

Už pěknou řádku let probíhá v zemi podivná hra - na jedné straně všechny předchozí vlády (a ta současná rovněž) s přehledem deklarují význam "vzdělanosti" pro vývoj a budoucnost státu jako jednu z priorit. Soudě podle toho, jak to pak s vládní podporou vzdělanosti dopadá, vypadá to na to, že školství a vzdělávací proces jsou vždy před volbami prioritní prioritou, vždy po volbách pak prioritou asi tak sto šedesátou třetí, tou hned za "kulturou".

Navíc, obsazování rozhodujících postů na ministerstvu, které kromě školství obstarává ještě sport a mládež (a vědu a co já vím, co ještě...), probíhá podle těch u nás za humny světoznámých "politických klíčů". Když tu litanii trochu zkrátím - politický klíč zatím nikdy nevybral do čela resortu školství osobnost, které by v sobě mísila schopnosti špičkového manažera (schopného sestavit akční a odborně vyspělý tým spolupracovníků) se zarputilostí vizionáře (schopného dnes prosazovat věci, které se vyplatí v podobě zvýšené národní vzdělanosti o několik generací později).

V tomto smyslu je pro státní budoucnost dost znejišťující, že takovou osobnost vybírá do čela školského resortu právě partaj, která má myslitelně úplně nejmenší zkušenosti s politickým prostorem (lépe řečeno - politickým bitevním polem), v níž jí je nyní se pohybovat. Možná, že letmým odrazem této bezradnosti při hledání nového "zeleného" ministra je letmá zmínka předsedy Strany zelených Martina Bursíka v tom smyslu, že on sám na výběr nijak nespěchá a dokonce by mu ani nevadila varianta, navrhovaná premiérem Mirkem Topolánkem, že by totiž resort "dočasně" (v našich končinách opravdu vachrlaté slovo) mohla řídit dosavadní první náměstkyně Eva Bartoňová z ODS.

Paní Kuchtová ve funkci nijak nezazářila, i když s ní možná bylo ve finále zacházeno až příliš krutě. Každopádně se ale na jejím odchodu plasticky znázornila (i když více méně mezi řádky) ta zmiňovaná politická nezkušenost, jak její osobní, tak i nezkušenost její partaje. Jak jinak si vysvětlit, že "zelení" o její udržení ve vládě více nebojovali? Proč nemávali více nějakými koaličními trumfy? Proč nepřipomněli lidoveckého předsedu Čunka a jeho krkolomný tanec mezi politickými vejci v podobě vlastní (dosud pořádně nevysvětlené) aféry s údajným úplatkem či jeho "nešťastnými" výroky, zavánějícími rasismem? Proč nepřipomněli opoždění i Čunkova resortu při získávání evropských peněz? Nebo - proč se "zelení" pořádně nepodívali na podvozek premiérova osobního auta? A tak dále...

Daleko více ty současné postoje "zelených" ukazují na jejich urputnou snahu zůstat ve vládní koalici za každou cenu co nejdéle. A to navzdory tomu, že v koalici museli hodně ubrat ze svých předvolebních slibů, i když "ubrat" je asi příliš milosrdný výraz pro "oklamat voliče".

Nicméně, nějaká malinká šance by tu ještě mohla být. Jistý druh kreativity "zelení" předvedli při nominaci Karla Schwarzenberga na post ministra zahraničí. Proč by se o to nemohli pokusit znovu nyní? Vždyť by přece mohli navrhnout skutečnou, nikoli pouze "politicky přijatelnou" osobnost - v tom oboru jich je pěkných pár... Uvidíme až poté, a zdali vůbec, paní Kuchtová na funkci rezignuje. Termín je ohlášen - po středečním zasedání vlády.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .