Hjalmar Schacht se nacistům smál, zároveň jim ale sloužil

Bankéř Hjalmar Schacht by si nejspíš zasloužil obdiv, nebýt toho, že oddaně sloužil Adolfu Hitlerovi, kterému pomáhal financovat jeho nákladné sociální a zbrojní projekty.

Hjalmar Schacht se svojí manželkou a dětmi Helgou a Haraldem v lednu 1937|foto:Fotobanka Profimedia

Vzdychání po „starých dobrých časech“ není záležitostí jen lidí, kteří řadu let prožili v poklidné nesvobodě našeho socialismu. Dodnes zaznívají podobné hlasy i v Německu; jsou to nekonečné vzpomínky na „Hitlerovy dálnice“, připomínající zdánlivý rozmach a prosperitu v letech socialismu pro změnu nacionálního. Hitlerův „hospodářský zázrak“ bývá spojován se jménem ekonoma Hjalmara Schachta (1877 – 1970). O pravdivé vykreslení jeho osudu se v pořadu Portréty pokusí publicista Pavel Hlavatý.

Pomyslný ekonomický úspěch Německa po nástupu nacionálních socialistů k moci nebyl zadarmo. Schachtovi se vše povedlo bezohledným zadlužením Německa, centrálním autoritativním řízením národního hospodářství, brutálními zásahy do práv institucí i občanů – a také kombinací zmražení cen i platů. „Počet nezaměstnaných klesl roku 1933 o třetinu na čtyři miliony. Stalo se tak ale metodami, kterých se předcházející vlády Výmarské republiky neodvážily,“ napsal německý publicista Harald Steffahn.

Věděl o atentátu na Hitlera?

S Hitlerem se Schacht poprvé setkal v lednu 1931 a byl ohromen: „V tom Hitlerovi vězí elán, silná vůle, která se nezdržuje úvahami, ale hodlá je proměnit v praktické skutky,“ liboval si Schacht. Rozhodl se s Hitlerem spolupracovat, otevřel mu dveře do salonů tradičních konzervativních kruhů a zajistil přístup k představitelům německého průmyslu. „Nacisté neumějí vládnout, já mohu vládnout jejich prostřednictvím,“ řekl Schacht v roce 1931.

Norimberský proces v listopadu 1945, uprostřed Hjalmar Schacht|foto:Fotobanka Profimedia

Když se o dva roky později nacisté chopili moci, jmenoval Hitler Schachta podruhé prezidentem Říšské banky, ministrem hospodářství a zplnomocněncem pro válečné hospodářství. Přestože většinou nacistických pohlavárů pohrdal, získal Schacht neomezenou vládu nad německou ekonomikou. Od roku 1936 jeho význam v souvislosti s přípravou na válku klesal a v roce 1939 je od všeho důležitého odstaven, zůstala mu titulární funkce ministra bez portfeje.

V červenci 1944 byl zatčen a do konce války zadržován v koncentračních táborech kvůli podezření, že věděl o atentátu na Hitlera. Po válce byl Schacht postaven před Norimberský tribunál, kde se hájil tím, že chtěl Německu zajistit rovnoprávné postavení s ostatními evropskými státy, aniž tušil, že Hitler plánuje válku. Pro řadu lidí byly podobné výroky důkazem Schachtova cynismu, tribunál nicméně rozhodl, že z právního hlediska je Schacht nevinen. Po osvobozujícím verdiktu si Schacht založil vlastní banku a působil také jako poradce v řadě rozvojových zemí. Zemřel v požehnaném věku 93 let.