Hizballáh dostal rakety Scud - co to znamená?

20. duben 2010

Slova či gesta mají někdy stejnou váhu jako zbraně. To se projevuje ve vztazích na Blízkém východě. Sama zpráva, že libanonské hnutí Hizballáh od Sýrie obdrželo rakety Scud, prudce zvýšilo napětí mezi Sýrií a Libanonem na jedné, a Izraelem, a případně i Spojenými státy na druhé straně. Přitom není zcela jasné, zda Hizballáh rakety má, a dokonce ani není jasné, zda za rozšířením této výbušné zprávy, ať pravdivé či nikoli, stojí samotný Hizballáh, jeho patron Sýrie, a nebo Izrael, pro který přítomnost Scudů může být velmi nepříjemná.

  • Hizballáh dostal rakety Scud - co to znamená?
0:00
/
0:00

Jak známo, mezi Sýrií a Izraelem panují velmi špatné vztahy a oba státy jsou technicky vzato ve válečném stavu. Sýrie nikdy Izrael neuznala, ale zároveň touží po tom, aby získala zpátky Golanské výšiny, o které přišla v Šestidenní válce v roce 1967. Její opakované úspěchy Izrael porazit však dopadly špatně, a tak se rozhodla pro opotřebovávací válku prostřednictvím sousedního státu, tedy Libanonu, který dlouho ovládala, a který nesl lidské a bezpečnostní náklady této zprostředkované války. Hlavním nástrojem syrské protiizraelské politiky byl v Libanonu Hizballáh, šíitské radikální hnutí se silnými vazbami s Íránem, který je zas patronem a spojencem samotné Sýrie. Ve všeobecné paměti je válka, kterou Hizballáh s Izraelem vedl v roce 2006.


Nyní se tedy objevila zpráva, podle které Hizballáh od Sýrie obdržel rakety Scud. Tyto střely původně sovětské konstrukce, se rozšířily v různých variantách a zlepšených verzích v řadě států, od Severní Koreje až po Írán. V roce 1991 jich několik desítek vystřelil Saddám Husajn na Izrael, aby tím získal na svou stranu některé arabské země. Tehdy rakety nesly konvenční hlavice, ale špatná vzpomínka na scudy, zhruba jedenáctimetrové tunové kolosy, v Izraeli trvá. Podle nejnovějších zpráv by tedy měli mít Izraelci tyto střely hned za plotem, v rukou fanatického Hizballáhu. Ve srovnání s válkou před čtyřmi lety, kdy Hizballáh ostřeloval izraelské území jen do hloubky sta kilometrů, by Scudy byly schopny zasáhnout jakékoli místo v Izraeli.


Se zprávou o předání Scudů ze syrských rukou do rukou Hizballáhu přišel minulý týden izraelský prezident Peres během své návštěvy Paříže. Syrské zdroje to označily za izraelskou propagandu, která má ospravedlnit údajně chystanou izraelskou agresi proti Sýrii či Libanonu, ale s podobným tvrzením pak přišel o dva dny později například kuvajtský deník Al Rai, a odvolával se přímo na zdroje Hizballáhu.


Zprávu berou vážně i na americkém ministerstvu zahraničí. Otázkou zůstává, zda je zpráva pravdivá, a je-li, kde rakety jsou. Jsou li stále ještě de facto v syrských rukou, a transfer byl symbolický, tedy jsou-li rakety u hranic, ještě se dá něco dělat. Pokud je má už samotný Hizballáh, pak už je pravděpodobně rozhodnuto.


Zásadní otázkou však také je, co vlastnictví Scudů v rukou Hizblaláhu znamená z vojenského hlediska. Podle skeptiků nic zásadního. Zaprvé Hizballáhu se s pomocí Sýrie a Íránu stejně podařilo obnovit své zásoby střeliva po válce s Izraelem, a naopak je znásobit. Hizballáh mimo jiné obdržel íránské rakety Fateh 110, které jsou sice poloviční co do hmotnosti, ale také zasáhnou většinu území Izraele, a navíc se s nimi lépe manipuluje než se Scudy. Jiný názor také zpochybňuje užitečnost Scudů, ale z odlišného hlediska. Pro hnutí, jako je Hizballáh, se prý gigantické Scudy nehodí. Potřebují mobilní odpalovací rampy, vlastně velké nákladní vozy, a nebo stálá podzemní sila, které jsou obojí snadným cílem pro izraelské letectvo. Jde spíše o jejich symbolickou hodnotu – Hizballáh tím dostává do rukou zbraň opravdových velmocí.

Podle některých hlasů jsou Scudy skutečně nebezpečné. Mohou nést nekonvenční hlavice, například chemické nebo bakteriologické. I s konvenční hlavicí mohou zasáhnout města, jako je Jeruzalém nebo Tel Aviv, ropné zásobníky v Haifě nebo jaderné středisko v Dimoně. Arabské vlády včetně té syrské po trpkých zkušenostech vědí, že nemohou Izrael porazit vojensky, ale mohou zvýšit palčivost jeho příštích vítězství tím, že zatíží jeho civilní obyvatelstvo maximálními škodami. Především ale prudce vychylují strategickou rovnováhu v oblasti v neprospěch Izraele. A to je pravděpodobně důvod, proč Sýrie mohla dát Scudy Hizballáhu k dispozici. Tyto rakety by též mohly být odpáleny na Tel Aviv na pokyn Teheránu, kdyby se Amerika nebo Izrael pokusily napadnout íránská jaderná zařízení.

Jak jsme se již zmínili, Sýrie nemá momentálně šanci Izrael porazit, a není ochotná také nést následky takové války, tedy následky, které by postihly syrské obyvatelstvo. Přesunem příští války na libanonské území se tím tohoto břemene zbavuje. Mlčení libanonské vlády k umístění raket na její území, které z ní vlastně dělá cíl případné izraelské vojenské odpovědi, mimochodem ilustruje, jak je tato země opět zcela v područí Sýrie a jejího spojence Hizballáhu, ačkoli se ještě nedávno zdálo, že po poprasku způsobeném vraždou libanonského expremiéra Harírího v roce 2005 byla Sýrie donucena nejen stáhnout své vojáky z Libanonu, ale i oslabit svůj vliv. Ten nyní, jak je patrné, znovu obnovila do té míry, že libanonská vláda už nemluví ani do zásadních otázek obrany země.

Hizbaláh i Sýrie pochopitelně tvrdí, že vyspělé zbraně Hizballáh potřebuje na obranu proti Izraeli. Izrael ovšem nemá vůči Libanonu ani Sýrii územní požadavky, a nemá tedy důvod útočit z jiných než preventivních důvodů. Podle zmíněného kuvajtského listu Al Rai poslal Izrael vzkaz do Sýrie prostřednictvím Kataru a Turecka, s tím, že potvrdí-li se údaje o vyzbrojování Hizballáhu těmito raketami, bude bombardovat cíle v Libanonu i Sýrii. To je však momentálně nepravděpodobné.

Zbývá otázka, co možným přesunem Scudů do Libanonu Sýrie dosáhla, kromě odklonu možného budoucího izraelského protiútoku ze svého území na Libanon. Zdá se totiž, že Damašek, který úspěšně zvyšoval svou regionální váhu spoluprací s Íránem a Tureckem, ale zároveň koketoval i se západem, se v tomto případě možná přepočítal. Mezi Spojenými státy a Sýrií probíhala v posledních měsících relativně nadějná jednání. Američané dávají najevo zájem o urovnání vztahů, a také to, že jsou za syrské odstoupení od spolupráce s Íránem ochotni hodně dát, včetně naděje na vrácení Golanských výšin americkým spojencem Izraelem a ukončení mezinárodní izolace Sýrie. Zcela konkrétním gestem byl plán na obsazení dlouho neobsazené ambasády v Damašku, která zůstávala dlouho neobsazená. Sýrie svým krokem buď chtěla dále zvýšit svou váhu, a nebo chtěla ukázat svému spojenci Iránu, že se od Američanů koupit nenechá. Nedávno také Damašek okázale hostil íránského prezidenta a šéfa Hizballáhu, což rovněž nebylo vůči Americe přátelské gesto. Nyní už Sýrie předáním raket Hizballáhu – pokud k němu došlo - Obamovu administrativu rovnou urazila, a připravila se o možný zisk z nedávného zhoršení americko-izraelských vztahů. Upozornila totiž Američany na fakt, že lepšího spojence než Izrael, byť momentálně se vzpurnou vládou, v regionu nemají. Země jako Sýrie mají totiž vždy příliš mnoho přátel na příliš mnoha stranách.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.