Hizballáh demonstruje proti vládě

Hnutí Hizballáh tvrdí, že současná vláda musí odstoupit, protože ji opustili všichni zástupci šíitů a kabinet je tudíž nelegitimní. Spory ve vládě, v níž jsou podle ústavy zastoupeny všechny libanonské komunity, trvaly už celé měsíce. Bezprostřední příčinou poslední roztržky bylo rozhodnutí kabinetu o zřízení mezinárodního tribunálu, který má vyšetřit smrt RafíkaHarírího, populárního politika jehož vražda odstartovala loňské prodemokratické hnutí.

Hizballáh, který je klientem Sýrie, pravděpodobného pachatele vraždy, chtěl vyšetřování zabránit. Krize se dále vyhrotila 21. listopadu, když kdosi zavraždil Pierra Džamáíla, dalšího významného protisyrského politika.

Prsty protisyrsky orientovaných Libanonců opět ukázaly na Sýrii, a také na Hizballáh. Jeho šéf Hasan Nasralláh se ale nesnažil situaci uklidnit, ale naopak ji začal vyhrocovat. Výsledkem jsou desetitisícové protivládní protesty, které se odehrávaly především v sobotu, a také trvalá hlídka příznivců prosyrských sil u sídla vlády. Tu Hizballáh označuje na neústavní, a tvrdí, že jde o přisluhovače Západu.

Bejrút po letech opět připomíná válečné město. Vláda povolala do centra vojsko včetně obrněných vozů a kolem vládní budovy je natažen ostnatý drát a rozestavené kordony policistů.

Hizballáh tedy rozehrál spor tak, že bude těžké ustupovat - požaduje okamžité odstoupení vlády a sestavení nové, v níž by měl třetinu ministrů, a tedy i možnost jakékoli její rozhodnutí zablokovat. Jeho postup je nepochybně nedemokratický a neústavní. Na druhou stranu má Nasraláh pravdu v tom, že současná vláda po odstoupení poslanců Hizballáhu nereprezentuje šíitské obyvatelstvo. Nikdo neví, jaký podíl na populaci šíité mají - žádné průzkumy se už od 30. let pro jistotu nedělají, aby to nerozvrátilo křehký politický systém. Podle některých odhadů to může být více než polovina všech Libanonců.

Potíž Libanonu spočívá mimo jiné ve velké nerovnováze mezi tím, v jakém stavu se nachází křesťanské a sunnitské komunity, které jsou relativně blahobytné a prozápadně orientované, - a co chtějí naopak šíité, kteří jsou chudí, špatně vzdělaní a snadno manipulovatelní. Bude velmi těžké najít východisko mezi zájmy a představami těchto dvou tak rozdílných bloků, a to i pokud, a nebo především, pokud se vláda bude snažit hrát podle nastavených pravidel.

Podle mnohých komentátorů hrozí zemi nová občanská válka, protože rozpory jsou příliš velké, emoce nadmíru vypjaté a mechanismy, které by mohly situací uklidnit málo funkční. Přední představitel vládních protisyrských sil, drúzský politik Valíd Džumblát, kupříkladu tvrdí, že Nasralláh se pokouší o státní převrat. Je pravda, že hnutí Hizballáh, podporované Sýrií a Íránem dává najevo neobyčejné sebevědomí a razanci.

Izraelský specialista na libanonskou politiku Ejal Ziser se ovšem naopak domnívá, že jak vláda tak představitelé šíitské opozice jsou si velmi dobře vědmi toho, že ozbrojený střet by je přišel příliš draho a nakonec se nějak domluví. Předmětem domluvy by v současném okamžiku byl opětovný vstup Hizballáhu do vlády a získání třetiny křesel s možností blokovat jakékoli zákony. Otázkou ale zůstává, na jak dlouho by tento postup vyřešil rostoucí počet třecích ploch mezi oběma bloky. Proto je pravděpodobné, že v nejbližších dnech či týdnech se situace bude znovu vyhrocovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .