Historici o minulosti wehrmachtu

Druhá německá televize ZDF tak učinila deset let poté, co putovní výstava Zločiny Wehrmachtu vyvolala nebývalou a často protichůdnou diskusi. Guido Knopp, i u nás známý autor řady televizních dokumentů kriticky poukazujících na německou historii uvedl na obrazovku veřejnoprávní televize, sledovanou miliony diváků, tento seriál. Bilanz.

Když wehrmacht 1. září 1939 přepadl Polsko, byla celá Evropa zaskočena jeho údernou silou. Ještě šest let před tím měl totiž wehrmacht pouhých 100 000 mužů ve zbtrani, byl bez tanků i letadel. Celé polské tažení trvalo jen čtyři týdny a poprvé byly hromadně použity letecké svazky a před pěchotou se valila pancéřová vozba. Hitler obešel Versailleskou smlouvu masivním vyzbrojováním a zahájil agresi kytek obsazením Porýní, anšlusem Rakouska a anexí Sudet. To vše posílilo jeho autoritu a podřízenost ozbrojených složek, které diktátorovi od roku 1934 skládaly přísahu. Část generality mu tleskala a vrchní velení, tvářící se nepoliticky, souhlasilo s jeho snahou odčinit porážku z roku 1918. Kdo s jeho agresivními plány nesouhlasil a vyjadřoval obavy z možné porážky jako generál Ludwig Beck byl odstaven. Německá armáda se tak stala nástrojem nacistické hrůzovlády, která se jako mor šířila po Evropě. Pro masu obyčejných vojáků stálo v popředí pouze snaha přežít. Sedmnáct milionů mužů a žen, kteří v posledních letech války, jak dokumentuje seriál, byli povoláváni do armády, se stali součástí vražedné mašinérie. Cílem široce pojatého dokumentu je ukázat současné generaci, že Wehrmacht se přímo podílel na válečných zločinech včetně holocaustu.

Wehrmacht byl největší armádou v německých dějinách, která se kdy účastnila války. Pod přísahou osobně danou tyranovi se stala nástrojem diktatury a prováděla bezvýhradně jeho nelidské rozkazy až do sebezničení. To plně potvrzují nově získané dokumenty, především pak britské, natočené tajně v idylickém Trend Parku u Londýna. V tomto zámečku soustředili zajaté německé generály po porážce v Africe a vytvořili jim zde úmyslně dobré životní podmínky. Potom, aniž by to vysocí důstojníci wehrmachtu věděli, zaznamenávali na gramofonových deskách každé jejich slovo, které přepisovali pro potřeby britské vlády. Tak se jednoznačně zjistilo, že německá generalita o masových vraždách věděla. Důstojníci také s udivující lehkostí hovořili o holocaustu. Například generál Dietrich von Choltitz, vojenský velitel Paříže, který během invaze padl do zajetí, prohlásil, že "nejtěžším úkolem, který kdy provedl, byla likvidace Židů. Tento úkol jsem ale splnil do důsledku". Popravdě patřil k menšině důstojníků, kteří se kriticky dívali na svou minulost. "Jsme spoluvinní a své vojáky jsem svedl, aby věřili v tuto špinavost. Cítím se proto mimořádně zahanben," řekl. Většina důstojníků se však snažila svalit odpovědnost za vraždy na příslušníky SS. Již v Trend Parku se mezi sebou radili, jak se budou obhajovat. Jasně to vyjádřil generál Edwin Graf von Rothkirch slovy, že ve všech výpovědích se rozhodl dodržovat zásady, že důstojnický sbor je čistý, a to zcela bez ohledu na skutečnost. Po léta se tak vytvářel obraz, že oproti jednotkám SS je beze všech pochyb wehrmacht zcela čistý. To se týká i tzv. Kommissarbefehl, tedy rozkazu okamžitě zastřelit politického komisaře Rudé armády, pokud bude odhalen. To se prý stávalo jen ve zcela výjimečných případech. Nové dokumenty však ukazují, že tak tomu bylo z osmdesáti procent. Podle nových odhadů jen na východní frontě se na vraždách účastnilo půl milionu příslušníků wehrmachtu. Samotný generál Gerhard Fischer konstatoval, že se chovali jako dravá zvěř a nikoliv jako kulturní národ. Generálmajor Ludwig Heilmann na to opáčil, že provždy jsme si tak získali název Hunové. Historik Johannes Hürter ve své nové studii uvádí, že díky příkazům generality bylo během prvního roku polního tažení v Rusku pozabíjeno téměř milion mužů, žen a dětí. I když mnoho vojáků se na zločinech osobně nepodílelo, mnozí z nich o vraždách Židů věděli.

Zločinný charakter války proti Sovětskému svazu se stával stále zřetelnější a nakonec vedl k atentátu na Hitlera v červenci 1944. Nejnovější historické studie potvrzují, že vůdčí osobností odporu se stal generál Henning von Tresckow , když se seznámil s masovými vraždami již v létě 1941 na Židech pod záminkou boje proti bandám. Tresckow oproti ostatním již na začátku ruského tažení došel k závěru, že je nutno Hitlera odstranit. Většina důstojníků však neměla odvahu porušit přísahu, což bylo hlavní příčinou ztroskotání atentátu. Základna spiklenců byla příliš malá, pouhé dvě stovky mužů v armádě, která měla v roce 1944 ve zbrani přes deset milionů mužů. Dokumentární seriál ZDF Die Wehrmacht - Eine Bilanz upozorňuje, že pro vojáky se tak naskytovala ještě jedna možnost - dezerce, proti které však nacistický režim bezohledně zasahoval. Čísla hovoří sama za sebe: na sto tisíc mužů dezertovalo z Wehrmachtu, 35 tisíc jich bylo odsouzeno a 15 tisíc popraveno.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .