Házení hrachu na zeď?

Od bombardování NATO, které v roce 1999 ukončilo válku mezi srbskou policií a albánskými partyzány, která byla doprovázena etnickými čistkami na obou stranách, se u jednoho stolu sešli poprvé nejvyšší představitelé obou stran. Nelze říci obou zemí. Kosovo je podle rezoluce Rady bezpečnosti 1244 stále součástí Srbska, i když dávno už jen na papíře. Provincii spravuje OSN, srbský policista, nebo voják se tam neodváží a pokud nejsou srbské a albánské etnikum odděleny jednotkami NATO, dochází stále k explozím nevraživosti, většinou ze strany Albánců proti Srbům.

" Nikdy nedovolíme, aby se na 15-ti procentech srbského území vytvářel nějaký nový stát," prohlásil ve Vídni srbský premiér Vojislav Koštunica. Albáncům znovu nabídl širokou autonomii v rámci Srbska a vyzval je ke kompromisu. Mluví o něm obě strany, ačkoli každá o úplně jiném. "Nezávislost není kompromis," tvrdí srbský ministr zahraničí Vuk Draškovič. "Nabízíme Albáncům samostatnou cestu do Evropské unie, širokou autonomii, ale hranice na Balkáně už by se neměly měnit."dodává šéf srbské diplomacie.

"Kosovská vláda chce nezávislost a suverenitu a to pro všechny občany provincie," tvrdí předseda kosovské vlády a jeden z bývalých velitelů albánských povstalců Agim Čeku. Ten navíc předesílá, že ačkoli jde ve Vídni o setkání na nejvyšší úrovni s představiteli Srbska, z jejich názoru, že Kosovo musí zůstat za každou cenu součástí jejich země si příliš těžkou hlavu nedělá. Plyne to i z jeho dnešního vzkazu bělehradským představitelům. "Kosovo funguje de facto jako demokratický stát, jemuž chybí jen právní uznání. Nejsme tady abychom ho žádali od Srbska a jednali s ním o tom. Chceme, aby nás uznalo mezinárodní společenství," ukončil své vystoupení ve Vídni předseda kosovské vlády.

Na tom, aby se sblížily zatím neslučitelné pozice obou stran pracuje OSN pod vedením zvláštního vyslance generálního tajemníka pro Kosovo Martiho Ahtissariho. Zatím ale bez většího úspěchu. Je to patrné už od konce vzájemné války, k níž přetrvávající napětí mezi etniky směřovalo po desetiletí. Nepočítáme li tureckou éru a zcela jiné hranice a státy v oblasti, tak vlastně od vzniku Jugoslávie v roce 1919. Tehdy byl sice poměr mezi oběma národy v Kosovu mnohem příznivější Srbům než nyní, ale demografický vývoj situaci obrátil. Zatímco Srbové jsou dnes jedním z nejrychleji stárnoucích národů Evropy, Albánci jsou etnikem s nejvyšším přírůstkem populace.

A tak začali postupně dominovat, k čemuž přispěl i fakt, že se desetitisíce Srbů v průběhu posledních 60 ti let z provincie odstěhovaly. Kosovo je kolébkou srbské kultury. Je to také místo traumatické porážky od Turků na den svatého Víta v roce 1389, které na dlouhou dobu znamenalo konec rozvoje srbské státnosti. Dokonce zazněl názor, že Kosovo je pro Srby něco jako Jeruzalém. Proto je pro řadu Srbů pochopitelně těžko myslitelné, že by ke svým klášterům a místům historického odkazu cestovali do v uvozovkách "zahraničí," byť v ideálním případě demokratického. I když za demokratické lze Kosovo v tuto chvíli považovat jen s velkou dávkou zdrženlivosti.

Nechme nyní chvilku mluvit čísla. Pro 80 procent Srbů je nezávislost požadovaná Albánci nepřijatelná. Naproti tomu autonomie nabízená Kosovu Bělehradem je nepředstavitelná pro 90 procent kosovských Albánců. Podle sondáže, kterou provedla bělehradská firma Strateging market mají ale Srbové s kosovskými Albánci jedno společné. Pro většiny na obou stranách jsou totiž největšími problémy vysoká nezaměstnanost a těžké ekonomické podmínky každodenního života. Budoucí statut provincie je klíčový jen pro vyhnance, uprchlíky a ty kosovské Srby, kteří tam zůstali a obávají se o svou bezpečnost. Pro ty ostatní jde o záležitost druhého řádu.

Na závěr zpět k vídeňským jednáním. Podle očekávání zatím nevedla k průlomu. Srbský prezident Boris Tadič odpoledne stručně konstatoval, že Albánci ultimativně požadovali nezávislost a o jednání s nejvyššími představiteli Srbska v podstatě nejevili zájem. To nahrává hlasům, které říkají, že dnešní jednání mělo sloužit hlavně tomu, aby zástupci mezinárodního společenství mohli říci: "Zkusili jsme všechno, ale bylo to jako bychom házeli hrách na zeď."

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání