Hamas a Izrael

11. červenec 2006

K únosu jednoho izraelského vojáka na hranicích s palestinským pásmem Gazy došlo nejpíš proto, že radikální křídlo Hamasu čekalo ze strany Izraele tvrdou odvetu a tu chtělo využít ke zmenšení vlivu pragmatiků a ministerského předsedy Ismaila Haniji.

0:00
/
0:00

Izraelci zase únosu využili k tomu, aby zničili infrastrukturu Hamasu.

Připomeňme si, jak to v Palestině vypadalo po volbách: vytvoření vlády koalice Fatahu, který má prezidenta Abbase, a Hamasu, který má premiéra, trvalo dlouho. Šlo o to vytvořit program národní jednoty. Největší potíže činil stále Hamas, který využíval při jednáních práva veta. Když už to vypadalo, že stačí dohodu jen podepsat a dojde k historické shodě, chyběl jen podpis a čekalo se na slavnostní ceremoniál, milicionáři Hamasu ve třech ozbrojených skupinách přepadli jeden opěrný bod izraelské armády: prokopali se k němu asi pětisetmetrovým tunelem pod ostnatými dráty a územím nikoho, zabili dva vojáky a jednoho: devatenáctiletého svobodníka Gilada Schalita unesli.

V ten okamžik dohoda padla, s čímž ti, co útok nařídili, počítali a v regionu zase zavládlo násilí, což mnohým Palestincům zřejmě vyhovuje. Hamas má totiž stále ve své chartě jako jeden bod zničení státu Izrael.

A o den později teroristé tzv. Lidového povstaleckého komitétu unesli na severu západního Jordánu osadníka Elijahu Ascheriho a zastřelili ho. Důsledek: Izraelské tanky vstoupili na jihu do palestinského pásma Gazy. Letectvo začalo systematicky bombardovat místa, o nichž se domnívalo, že je obývají teroristé. Ministerský předseda Izraele Ehud Olmert prohlásil: "Do teď jsme se drželi zpátky, ale tato doba je pryč. Jsme připraveni přistoupit i k extrémním řešením." Izraelci se snaží hlavně zničit taková místa, která jsou zdrojem neustálých konfliktů, jako jsou třeba raketové základny vybavené střelami Kassam, kterými hned od prvního dne, kdy Židé opustili území Gazy, ostřelují Palestinci malé městečko Sderot, které je blízko. Izraelský prezident obvinil celé autonomní vedení včetně prezidenta Abbase a učinil je odpovědným za únos.

Tato situace je samozřejmě těžká i pro nového izraelského ministerského předsedu Olmerta, protože jako nevoják - skoro všichni bývalí ministerští předsedové se totiž osvědčili v nějaké válce - by měl v takovéto situaci prokázat náležitou rozhodnost. Měl by jak pro doma, tak v zahraničí, prokázat, že je dobrým následovníkem svého mentora Ariela Scharona, který stále leží v nemocnici v komatu.

Při zevrubnějším pohledu ale situace nesignalizuje žádnou změnu: Hamas se chová stále stejně a nepřeje si žádnou dohodu s Izraelem, a proto ani žádnou vládu, která by takový kompromis byla ochotna uzavřít. Už jen v takové vládě vidí zradu své charty, která jim předepisuje zničení Izraele.

A podobně Izrael se chová stejně jako když v roce 1982 provedli Palestinci atentát na izraelského velvyslance v Londýně. Tehdy začal Scharon hon na Arafata, nebo jako když v roce 2002 se uskutečnil útok na hotel v obci Netanja, Scharon nechal zase obklíčit sídlo Arafata v Ramalláhu a zničit infrastrukturu autonomní vlády.

Nové je snad v tomto případě jen to, že útokem Izraelců na Gazu se extrémní křídlo Hamasu sjednotilo s umírněnými, což má za následek, že oba hlavní představitelé Hanija i Mascaal se dostali na čelo izraelské listiny pronásledovaných teroristů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání

Spustit audio