Guido Westerwelle: nejméně oblíbený politik SRN

Otázka je, jak se mu to mohlo povést v tak krátké době. Analytici se domnívají, že je příliš hlučný, svými výroky se pohybuje na hranicích serióznosti a příliš stojí o to, aby se objevoval na prvních stranách novin. A na každou kritiku reaguje jen povrchními gesty: Když mu vyčítali, že na zahraniční cesty bere jen sponzory své strany a svého přítele, a tím mícha soukromí s politikou, tak na další cestu vzal jen experty, umělce a bojovníky za lidská práva, ale o podstatné věci se zajímal velmi málo. Na ministerstvu zahraničí se cituje jeho výrok, který údajně řekl expertovi, který ho doprovázel na palubě letadla do Číny, na vysvětlení problémů s Čínou máte sedm minut!

Mnozí jeho blízcí spolupracovníci se domnívají, že post ministra zahraničí vnímá jako vedlejší práci a za hlavní náplň považuje vést stranu FDP, za kterou je v koaliční vládě. Od ministra zahraničí se ale v Německu očekává, že ovládá umění diplomacie, což v praxi znamená tichou a trpělivou zákulisní práci, o níž se nemluví okázale a hlasitě, ale kterou pro veřejnost umí tematizovat. Rozhodně v diplomacii není možné počítat s rychlými výsledky, o které – jak se zdá – panu Westerwellemu jde především.

Zatím ho ale veřejnost vnímá jen jako člověka, který miluje svůj status, rád je přijímán různými hlavami států a jejich ministry, ale méně se již zajímá o obsah takových setkání, nebo obsahy dokonce formálním opakováním devalvuje, jako to prý učinil v Číně, když několikrát zcela neosobně a nekonkrétně hovořil o lidských právech a právech menšin. Z jeho projevu nebyla cítit žádná vnitřní zainteresovanost a navíc byly zcela obecné, frázovité. Nikdy se v jeho vystoupeních neobjevují přesvědčivé analýzy, jako kdyby se pan ministr skutečně o žádné téma do hloubky nezajímal. Zlí jazykové mezi diplomaty tvrdí, že Německo má štěstí, že má v každém ministerstvu pozici státního sekretáře, který úřad prakticky řídí. V případě současného německého ministerstva zahraničí to je Wernew Hoyer, na kterého se také zahraniční diplomaté se svými problémy vždy obrací.

Známá je i Westerwelleho iniciativa z doby, kdy byl v opozici, která vyžadovala stažení amerických atomových zbraní z Německa. Podle oficiálních údajů jich tam v současné době je asi dvacet. Když ale toto téma otevřel pan ministr při své návštěvě ve Washingtonu, kam se každý nový ministr zahraničí musí jít představit, americký prezident Barack Obama byl evidentně překvapen a jen se diplomaticky optal, jestli otázka odzbrojení není komplexnější problém. Američané se od té doby ptají: Co se to s Němci vlastně stalo? Přece taková slova nelze jen tak vypouštět do vzduchu. Podobné záležitosti je třeba důkladně předem připravit a nic takového se v tomto případě nestalo.

A Němci se zase logicky ptají, jestli tenhle člověk na takovou jemnou práci jako je diplomacie stačí. Je sice pravda, že po podepsání Lisabonské smlouvy se role ministrů zahraničí i velkých zemí značně snížila, protože o všech zásadních věcech rozhodují předsedové vlád, a to platí nejen v EU: i na setkání G-20 jezdí jen šéfové vlád, ale to neznamená, že by ministr zahraničí měl být jen exhibicionista.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.