Grossovi zvažují podnikání

Ergo kladívko pan expremiér a předseda sociálnědemokratické strany svým občanům a voličům vzkázal, že v prostředí, v kterém se pohybuje, budoucnost jeho dětí je víc ohrožena tím, že zatím - jak z článku vyplývá - vydělává jen 75 000 korun, než tím, že jeho žena podnikala s dámou, v jejímž objektu se provozuje nevěstinec a proti které je vedeno trestní stíhání kvůli pojistnému podvodu. Proto spolu s manželkou zvažují, že by v podnikání paní Grossová pokračovala. Na podobný závažný posun v hierarchii hodnot způsobený něčím, co bychom mohli pracovně nazvat skleníkový efekt české politiky, upozornil nedávno i německý korespondent Die Weltu v Praze Hans-Jörg Schmidt, když v Reflexu připomněl Grossova slova, která padla v parlamentu, cituji: "My jsme se ženou koupili pozemek před vstupem naší země do Evropské unie, abychom ho později prodali s výtěžkem." Kolega Schmidt tvrdí, že v něm zamrazilo. Premiér přiznal spekulaci, i když před tím slíbil, že po vstupu do EU se ceny pozemků nebudou měnit. A navíc poslancům řekl, opět veřejně: "To jste přece mohli učinit také". Nikdo nevstal a neřekl mu, že by měl okamžitě odstoupit, že evropský politik něco takového učinit nikdy nemůže. Že Česko není banánová republika.

Hans-Jörg Schmidt tvrdí, že toto je v jeho očích velký skandál, protože mlčení ostatních politiků znamená, že Gross má pravdu. Jinými slovy, že takové chování není mezi politiky výjimečné. Naše politická elita, jak z daných výroků jasně vyplývá, si ve svém skleníku vytvořila úpně jiná pravidla, než která platí v ostatních zemích EU, kde pro politiky naopak platí přísnější pravidla, než pro občany. Donedávna nejúspěšnější český politik Stanislav Gross nám to soustavně předexecírovává, jako kdyby už nebyl předsedou strany. To, že se za své výroky nestydí a že kvůli nim z politiky už dávno nemusel odejít, ale víc než o něm vypovídá o nastavených pravidlech v našem politickém pařeništi a o naší neschopnosti či liknavosti. Jeho další setrvávání v politice už není jen věcí politiků, ale selhání nás občanů a novinářů, kteří na tyto signály, které k nám on i jiní vysílají, dostatečně razantně nereagujeme. Nechali jsme se uchlácholit tím, že odstoupil z funkce premiéra.

Stanislav Gross nám všem vlastně vzkazuje, že v českém současném politickém prostředí je důležitější, kolik kdo vydělá, než jakým způsobem ke svým penězům přichází. Ve zdravě fungující společnosti se již staletí ví, že cesta je důležitější, než cíl. Že způsob, jak se něčeho domohu, určuje kvalitu dosaženého cíle, že ve společnosti, ke které jsme se loni připojili, by každý politik pochybným podnikáním někoho ze své rodiny poškozoval mnohem víc budoucnost svých dětí, než tím, že by málo vydělával. Už jen tím, že na některé skutečně prestižní školy by se jeho děti, právě kvůli pošramocené pověsti rodiny, nemohly nikdy dostat, zatímco nadané a chudší děti mají vždy šanci získat stipendium nebo jsou školou osvobozeny od školného.

Svými výroky ale Stanislav Gross poškozuje i svou stranu, mezi jejíž voliče patří třeba prodavačky ze samoobsluh s měsíčním platem kolem sedmi, osmi tisíc korun, kterým jejich předseda buď bezelstně či arogantně vzkazuje, že jeho rodině nestačí desetkrát víc.