Gross versus Kalousek

Na dnešní tiskové konferenci KDU-ČSL svým způsobem vyzvala Grosse k rezignaci. Samozřejmě to zabalila do přijatelnější podoby. "Pokud ČSSD navrhne změnu na pozici premiéra, je KDU-ČSL připravena ke vstřícným dohodám tak, aby tato změna neznamenala politickou destabilizaci, řekl novinářům Miroslav Kalousek. Zároveň dodal, že lidovci jsou odhodláni dodržet své závazky a setrvat ve stávající koalici do konce řádného volebního období. Na tom, že KDU-ČSL chce být i nadále součástí kabinetu není nic překvapivého. Stejně tak nikoho příliš neudivuje, že lidovci mají podobné choutky i po parlamentních volbách v roce 2006, tentokrát ve společnosti ODS.

Aby to bylo reálné, právě na tom KDU-ČSL zatím systematicky pracuje. Kalouskova kritika na adresu Stanislava Grosse, byť velmi obratně a mírně formulovaná, se jeví jako poněkud riskantní krok. Do něj by se šéf lidovců patrně nepustil pouze z důvodu, aby prokázal občanským demokratům, že s jeho stranou mohou v budoucnu počítat. Za prvé Kalousek moc dobře ví, že výtky o nepřesvědčivém vysvětlení původu Grossových peněz na financování bytu se mu vrátí jako bumerang. Ostatně dnešní Hospodářské noviny čtenářům připomínají, že Kalousek nikdy průhledně nevysvětlil od koho si půjčil na dům v Bechyni.

Veřejnost se musela spokojit s argumentem, že nákup nemovitosti financoval z úspor a z půjčky od příbuzných. Kalousek si podle deníku zároveň pořídil za zhruba tři čtvrtě milionu byt v Praze a navíc za nestandardních podmínek obýval v Praze luxusní byt svého švagra, mimochodem zapleteného do podivných veřejných zakázek v Příbrami. Zkrátka kolem Kalouskova majetku je rovněž slušná mlha. Druhým rizikem, které Kalousek podstupuje při vyvolání případné demise vlády, ke které musí odstoupení premiéra vést, je pověst KDU-ČSL jako spolehlivého partnera. Po pádu Klausovy vlády si lidovci vysloužili nálepku strany, která ODS významně namydlila schody. Nyní by už podruhé mohla aktivně asistovat při rozpadu vládní koalice.

Přesto Kalouskovi stojí za to zmiňovaná rizika podstoupit a snaží se je obratným manévrováním alespoň snížit. Nejnovější aktivita lidovců totiž nemusí nutně souviset s postojem ODS, ale s vývojem sociální demokracie. Stanislav Gross se po prohraných volbách snaží pustit do boje o středového voliče. A právě v těchto vodách tradičně loví KDU-ČSL. To by pro Kalouska ještě nemusela být tragédie. Tím spíš, že sociální demokraté jsou zatím vnitřně rozhádaní a není jisté, zda se příklon k politickému středu skutečně podaří. Pokud ano, pak by hodně záleželo na volebním výsledku. Více než rok před řádným termínem voleb nelze vyloučit, že předpokládané vítězství občanských demokratů by nemuselo být tak drtivé.

Kdyby sociální demokraté postupovali šikovně, mohli by získat slušnou část středových a nerozhodnutých voličů. Tím by jejich pozice ve sněmovně mohla být silnější než lidovců. A protože by ČSSD posunem do středu dala jasně najevo, že případné námluvy s komunisty a silně levicové experimenty například typu zákazu privatizace nemocnic jsou pasé, mohli by se sociální demokraté stát solidním partnerem pro ODS třeba při vyjednávání o koaliční vládě. Lidovci by pak mohli usednout do opozičních lavic, na což nejsou ze své historie příliš zvyklí. Takže právě toto může být motivace, která nutí Miroslava Kalouska riskovat a jít proti Grossovi.

Tím mu přinejmenším komplikuje život. Je jasné, že na výzvu lidovců reagují podrážděně především ti sociální demokraté, kteří už léta bojují proti koalici s KDU-ČSL. Takže Stanislav Gross může být pod tlakem, aby ČSSD dál nesetrvávala ve vládě s KDU-ČSL. Tím spíš, že Gross není podle všeho schopen rozptýlit pochybnosti kolem financování svého bytu. Kalousek by tak mohl dosáhnout svého a přitom by to nemusel být on, kdo by dal bezprostřední impuls k pádu vlády.

Gross se momentálně ocitnul pod velkým tlakem, přitom by potřeboval napnout síly hlavně dovnitř sociální demokracie a zajistit si zvolení do čela strany na březnovém sjezdu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že do té doby by Grossova pozice mohla slábnout. Rozpadající se vláda by ho totiž mohla definitivně zbavit pověsti politika schopného tvrdých zákulisních dohod, ze kterých vychází jako vítěz. V případě Grossova pádu by pak zůstalo další směřování sociální demokracie otevřené. Zároveň by to téměř s jistotou pojistilo účast lidovců v budoucí koaliční vládě. A do ní Miroslav Kalousek svoji stranu zatím systematicky směřuje.