Grebeníček se musí omluvit
Není sice jisté, že příslušný výrok soudu bude napříště stanoven jako hranice slušného chování, ale jako pozoruhodný je možné brát jej.
Kupodivu není řeč o nedávném osvobozujícím rozsudku pro sbormistra Kulínského, nýbrž o bývalém předsedovi KSČM Miroslavu Grebeníčkovi, který se podle rozhodnutí Krajského soudu v Brně musí omluvit antikomunistickému aktivistovi Janu Šináglovi.
Ten se cítil být uražen výrokem někdejšího komunistického předáka, který na prvomájovém setkání na pražské Letenské pláni zhruba před šesti tisíci účastníků označil Šinágla za "primitiva". Grebeníček tehdy doslova řekl: "Je tu nějaký primitiv, odveďte ho."
Šlo o to, že pan Šinágl hlasitě reagoval na Grebeníčkovy výroky a komunistický vůdce mu takto odpověděl - rázně, po komunisticku.
Aktivistu Šinágla tehdy odvedla policie, však si mnozí možná ještě vzpomenou, jaké z toho bylo pozdvižení. Přestupková komise později neshledala, že by se antikomunista Šinágl dopustil nějakého porušení zákona a Inspekce ministra vnitra zase neshledala, že by se něčeho podobného měli dopustit zasahující policisté.
Jediným, kdo je nyní za celou událost oficiálně označen za něoho, kdo nějaký zákon porušil, je bývalý předseda KSČm, který se podle výroku soudu musí za svá slova Šináglovi omluvit a to příslušným textem ve dvou celostátních denících.
Pravda, jaké morální ponaučení z toho vyplývá, prostě nevím. Je to podivná situace:
Pan Šinágl má své protikomunistické postoje. Pan Grebeníček má zase ty svoje. Pan Šinágl si vybral pro zveřejnění svých postojů přesně místo a chvíli, které si k podobné, předem nahlášené příležitosti zvolil i bývalý šéf komunistů. Pan Šinágl se nedopustil ani přestupku, když vykřikoval protikomunistické šlehy, pan Grebeníček se nyní má omluvit za to, že (pravda, hrubě) okřikl někoho, kdo mu rušil jeho produkci.
Jenomže to, co tu do této chvíle říkám, a co by mohlo znít jako stranění panu Grebeníčkovi, má i (přinejmenším) druhý aspekt.
On totiž pan Šinágl má svou (a možná i obecnou) pravdu v tom, že okřikoval vystoupení šéfa strany, která se nijak nedistancovala ani od minulosti, natož od vlastní předchůdkyně, jejíž činnost byla v této zemi zákonem prohlášena za protiprávní. Z tohoto úhlu pohledu tedy pan Šinágl na té prvomájové demonstraci upozorňoval na poměrně absurdní situaci, v níž jsou komunisté zároveň mocnou parlamentní stranou i mimozákonným spolkem. Tedy podle logiky aktivních antikomunistů. Podle dvojklaného výkladu našich moderních zákonů to už taková absurdita není.
Podobně na člověka působí i oznámení, že jakýsi Komunistický svaz mládeže nasbíral údajných 15.000 podpisů pod petici proti umístění cizí vojenské základny na území České republiky. To je též dosti bizardní. Jestli mě paměť neklame, pak cosi s názvem "Komunistický svaz mládeže" fungovalo i v dobách oné nyní za protiprávní označené Komunistické strany Československa. Přijde mi tedy, že soudobá existence Komunistického svazu mládeže je ještě o něco absurdnější, než existence její střešní organizace, tedy KSČM.
Nicméně je to všechno, jak se zdá, naprosto normální a patří to ke standardnímu prostředí tuzemského způsobu provozování demokracie. Nedivím se, že se tomu pan Šinágl, který strávil nějakých skoro pětadvacet let ve švýcarském exilu, diví. Nedivím se, že ho to dokáže vybudit až k výrokům, za něž ho pak hrubě peskuje komunistický pohlavár.
Jen se trochu divím, že když - jak čtu v médiích - se pan Šinágl pomstil panu Grebeníčkovi za předešlou urážku tím, že na něj stejná slova později křičel z divácké galerie Poslanecké sněmovny, nepohnal ho někdo za stejný přečin k soudu. Asi to bude tím, že žijeme v tom - právním státě.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.