Góly, které bolí

6. květen 2004

Komunistická poslankyně Levá se rozplakala ve Sněmovně a opustila sál, když její kolegové smetli návrh zákona o používání spisovného jazyka v rozhlase a televizi. Hokejový národ se rozplakal kolektivně, protože Američané nám jediným gólem ze samostatných nájezdů vzali všechny naděje na zlatou medaili a navíc - nedostaneme žádnou.

Jak pravil smutně komentátor zápasu - legendární hokejová generace včetně Jaromíra Jágra, přišla o poslední šanci odejít zvolna na odpočinek ve zlaté svatozáři. Můžeme si tisíckrát připomínat, že sport je sport, sláva vítězům, čest poraženým, že je důležité nikoli zvítězit, ale zúčastnit se a je to asi totéž, jako když hladovému a žíznivému člověku bez pětníku v kapse připomenete, že se má radovat, neboť chudoba cti netratí, případně, když poradíte Romeovi, aby nepil jed, protože pro jedno kvítí slunce nesvítí. Veškeré útěchy tam, kde převládá emoce, cit, kde srdce vládne rozumu, jsou zbytečné a nezbývá než smiřovat se, což člověk činí přinejmenším nerad.

Nic jiného, jako v tom sportu , mu obvykle ovšem nezbývá.Je po zápase, vítěz se raduje, poražený buď pláče nebo se vzteká nebo se hroutí, všechno vyjde nastejno, výsledek svítí na tabuli a diváci se rozcházejí.

Je taková móda, jež je svým způsobem velice užitečná - a to obracet se na odborníky z oboru psychologie. Žijeme v neurastenické době, kdy ti, kteří si to mohou dovolit, navštěvují své terapeuty.Ti druzí si musí pomoci v obvyklém způsobu nemajetných - sami a jinak. Dříve, v dobách, kdy víra a důvěra v církve byla téměř všeobecná, chodívali lidé do zpovědnice, neboť to bylo místo, kde se sdělená starost a tráplivé tajemství stávaly polovičními, kde úleva z odpuštěného hříchu dodávala sílu pro dny další, namnoze k dalším hříchům. Člověk je zkrátka křehká nádoba, jak rádi a s výmluvami říkáme.

Dr.Ivo Hanel ve své úvaze o sportovním fandovství v letošním roce mistrovství světa v hokeji v Praze pochopitelně rozšířil pole působnosti také na společenské pole, protože - a zvláště markantně u nás - sport zasahuje i do politiky. Po desetiletí jsme vítězství nad Sovětským svazem považovali za vítězství zástupná, za vítězství naší pravdy.Ostatně, jak hluboce nás okupace z roku 1968 zasáhla svědčí i číslo na dresu Jaromíra Jágra.

Dr.Hanel vidí také souvislosti někdejšího socialistického hokeje a vůbec sportu jako takového, jako pouze jinou formu výchovy k brannosti, jak se tehdy říkalo.Sovětské hokejové přípravné tábory byly organizovány v podstatě jako kasárna elitních jednotek a současný trenér Tichonov v tom - bez někdejších výsledků - pokračoval.

Z našeho pohledu znamenaly zápasy se sovětskými hokejisty klasický zástupný problém. Do okupace v roce 68 jsme se svou averzí vůči vnucenému bratrovi na východě, schovávali za výsledky utkání a viděli v nich více než jen morální satisfakci. Když ne v životě, alespoň na ledě, znělo heslo. Od okupace nabyla střetnutí se Sovětským svazem výrazně politický charakter a hokejisté byli manupilováni do role mstitelů. Dnes si namnoze léčíme své komplexy našeho věčného sebezpytování, zda jsme dost evropští a dost světoví. ostatně - i mistrovství světa přikládme větší význam, než ve skutečně světovém měřítku má. Amerika sleduje takové turnaje s tradičně minimální pozorností, v čemž ji následují i mnohé evropské země.Zkrtáka - bude dobře přisuzovat událostem jen jejich pravý význam s kutečnou váhu.

Můžeme rovněž shledávat různé podobnosti k zápasům gladiátorů a vůbec životu nebezpečným kláním v římských amfieátrech a vůbec se nemusíme rozpakovat k přiznání, že i dnešní, tak současný a tak pokrokový a tak civilizovaný člověk by opět gladiátorské arény naplnil, neboť proti genetickému a archetypálnímu ustrojení naší psýché lze jen těžko bojovat s nadějí, že negativa zázračně zmizí. Agresivita, pudy, emoce budou působit a působí bez ohledu na to, kolik kilogramů Goethových veršů člověk přečte.

Ostatně - veškerý bulvár ve sdělovacích prostředcích nežije z ničeho jiného než z temnější podstaty naší duše.

A když jsem už citoval dr.Hanela, pak je ovšem nutné dodat to, co dodává on.Totiž, že vyrovnávání se s duševními traumaty, ať je to už neprůchodnost zákona a ješitně zklamané slzy poslankyně, hokejová porážka, nebo milovaná bytost prchající k cirkusu s kozelníkem Arnoštkem, jsou sice traumatizující zážitky, ale jde především o následnou mobilizaci životně důležitých energetických zdrojů. Po zápase s Američany jsme společně smutní. Hokejisté ovšem udělali co mohli a chtěli udělat ještě leccos navíc. Nepovedlo se. Můžeme být smutní, ale musíme si zároveň položit otázku - proč zrovna my bychom pořád měli mít všechno a nejenom to hokejové štěstí na své straně? Přejme ho i jiným.

Pokud ovšem nezvítězí pocit zklamání tak silně, že při hymně vítězů pískáme. K čemuž se sluší poznamenat, že hymny za naše prohry nemohou. Nemluvě o úctě k hodnotám jaksi vyšším než je jeden prohraný hokejový zápas.

autor: Karel Moudrý
Spustit audio