Globální oteplení nechává ptáky o hladu

Nizozemští zoologové zaznamenali další z nepříznivých dopadů globálního oteplení. Postihuje lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca), tažného pěvce, který se živí především housenkami. Tým vedený Christianem Bothem z Nizozemského ekologického institutu v Heterenu sledoval v rozmezí let 1987 až 2003 populace lejsků černohlavých na deseti nizozemských lokalitách. Lejsků celkově ubylo, ale z některých oblastí tito ptáci zcela vymizeli. Both a jeho kolegové zjistili, že to souvisí s načasováním rozmnožovací sezony motýlů.

Lejskové černohlaví zimují v západní Africe, odkud se do Nizozemí vracejí obvykle během třetího dubnového týdne. Svůj odlet časují podle délky prodlužujících se jarních dní. Po návratu do Evropy si staví lejskové hnízdo, do kterého kladou v prvním květnovém týdnu čtyři až sedm vajíček. Z těch se po dvou týdnech líhnou mláďata. Původně přicházela na svět do plné housenkové sezony, kdy byl kolem hnízd dostatek potravy. To už však neplatí. Na některých lokalitách si motýli s kladením vajíček v důsledku teplejších jar pospíšili. Housenčí populace je nejhojnější počátkem května, kdy se malí lejskové ještě nestihli vyklubat. Z těchto lokalit lejskové za posledních 16 roků zcela zmizeli. V chladnějších lokalitách se housenčí sezona zdrží až do posledního květnového týdne a tam ji lejskové ještě aspoň zčásti stihnou. Jejich stavy tu klesly "jen" o pětinu.

Výsledky výzkumu publikované v prestižním vědeckém týdeníku Nature ukazují různou adaptační schopnost živočichů na globální oteplení. Motýli jsou s to zareagovat na časnější nástup jara. Dostávají se tím do zjevné výhody, protože se tak vyhnou hlavnímu náporu svých predátorů. Lejskové nejsou schopni na změnu klimatu reagovat. Odlet z Afriky jim diktuje délka dne. Také práci na hnízdě, kladení vajíček a jejich vývoj nemohou nijak urychlit. "Ptáci se míjejí s kořistí v čase, a to má pro ně fatální následky," shrnul výsledky svého výzkumu Christian Both v rozhovoru pro Nature.