Globální oteplení = globální neúroda?
Do roku 2090 by mohly zvýšené teploty během vegetační sezóny ohrozit sklizeň, na níž budou záviset životy poloviny lidstva.
Američtí vědci David Battisti z University of Washington v Seattlu a Rosamond Naylorová z kalifornské Stanford University analyzovali dopady změn klimatu na světovou úrodu zemědělských plodin. Pro "předpověď" klimatických změn použily 23 modelů, jež jsou výsledkem práce Mezivládního panelu pro klimatické změny z roku 2007. Oba vědci došli k závěru, že tropy a subtropy budou do konce 21. století s 90% pravděpodobností čelit během vegetační sezóny nebývale vysokým průměrným teplotám. To vyvolá pokles úrody a ohrozí hladem polovinu lidstva.
Battisti a Naylorová v modelech ukázali, co přinese změna klimatu Francii, Ukrajině a v africkému Sahelu. V případě Francie měli po ruce dokonce "přírodní experiment". V roce 2003 stoupaly v západní Evropě teploty od června do srpna ke 33°C. To je bezmála 4°C nad normál. Výnosy kukuřice se tehdy snížily o 30%, úroda ovoce byla nižší o 25% a sklizeň obilí klesla oproti předchozímu roku o 21%.
Naylorová je přesvědčena, že se dá nedostatku potravin zabránit včasnými investicemi. Ty musí směřovat přednostně do šlechtění odrůd odolných k horku a suchu. Další investice by měly jít do výstavby nových závlahových systémů. Lidé by se také měli postupně stěhovat z nejhůře postižených oblastí na místa, jež nebudou změnami klima tak výrazně postižena. Stávající sytém řešení potravinových krizí, který spoléhá na výrobu potravin v jiných částech světa a jejich následnou dopravu do postižených oblastí, už nebude fungovat. Zemědělství v oblasti mírného klimatického pásma sice může na globálním oteplení něco málo vydělat, ale pokud nebude mít k dispozici odrůdy odolné k vysokým teplotám, bude se i ono potýkat s vážnými problémy.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.