Globální bankovní loupež

Také ČNB už upravila, jak vyplynulo z dnešního vyjádření guvernéra Tůmy, svou prognózu směrem dolů a čeká teď pro letošní rok pokles ekonomiky mezi jedním a dvěma procenty. Analytici jsou ještě skeptičtější a nebudou překvapeni, když propad hospodářství bude kolem dvou procent a popřípadě i víc. Hlavní ekonom Patria Finance David Marek propad dokonce dnes odhadl až na tři a půl procenta a upozornil, že to zdaleka nemusí být poslední slovo. To nepřekvapuje, když si uvědomíme, že je ČR z 80 procent závislá na vývozu, a že má na vyspělou zemi o dost vyšší podíl průmyslu na úkor služeb než by bylo optimální.

Zatímco většina ekonomů a politiků kličkovala na zmíněném Fóru kolem odhadů, kdy se objeví světlo na konci tunelu, řekl jen "starobní důchodce" Miloš Zeman - jak se s gustem sám nazval- na rovinu, že to nebude dřív než za 4 až 5 let. Je v tom na jedné lodi s řadou světových ekonomů, kteří nacházejí mezi krizí ve 30. letech minulého století a dneškem řadu paralel. Jen se to všechno odehrává o dost rychleji a také recepty, které používají vlády, se diametrálně liší. Zatímco tenkrát nedělaly nic, teď lijí do ekonomiky peníze. V naději, že je to správně. Zda ano či ne, nedovede ovšem v tuto chvíli nikdo odhadnout a pokud se o to pokouší, je to zase jen věštění z křišťálové koule. Jasnovidci prominou.

Problémem zůstávají v prvé řadě banky, které neplní svou roli a nepůjčují peníze, takže nemohou vyrábět ani podniky, které by zakázky měly, ale potřebují provozní úvěry. Je to proto, že se v sejfech ctihodných finančních institucí nacházejí haldy nebezpečného odpadu, které je nutno zneškodnit s pomoc státu. V Německu ten jedovatý odpad právě spočítali na bilion eur a schyluje se tam k tomu, že jej vyvedou, jako se to děje i jinde, do tzv. bad banks. Daňovým poplatníkům začíná docházet, jaký je pravý význam slova "bankovní loupež".

K tomu dodejme, že u nás ji máme za sebou od 90. let jen na první pohled: zdejší banky byly tenkrát nefunkční, protože je táhla ke dnu zátěž nesplácených úvěrů z privatizace. Ty ovšem poskytovali tehdejší bankéři tehdejším kapitánům průmyslu nikoli z hlouposti, jak se dnes domníval Miloš Zeman na ekonomickém fóru, ale proto, že k tomu byli znovu a znovu vyzýváni politiky. Že to dostávali jako "stranický úkol" a byli zvyklí poslouchat. Tzv. "bankovní socialismus", o kterém mluvil svého času ministr Kalvoda, byl ve skutečnosti používán jako transformační polštář pro podniky, které na něm vegetovaly, místo aby se restrukturalizovaly. Proto tady ještě koncem 90 let dosahovala vnitřní zadluženost země podle tehdejšího odhadu Světové banky 240 miliard korun. Banky nakonec Zemanova vláda oddlužila ze státní pokladny, aby je vůbec mohla prodat a aby začaly plnit svou funkci. Udělala to ne proto, že by snad tehdejší politici byli tak prozíraví. Mnohem spíš proto, že pokračovat dál už nešlo.

Dnes nejsou sice nemocné zdejší banky, zato ale marodí jejich matky. Především ty rakouské to přehnaly na Ukrajině a na Balkáně, když tam umožňovaly život na dluh ve velkém. Což ovšem zpětně dopadá i na banky v Česku: úroky za úvěry stoupají- i když ČNB snižuje sazby co chvíli. Selhání jednoho ze "standardních ekonomických modelů", o kterých mluvil dneska ministr Kalousek, tak můžeme denně sledovat na vlastní oči.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .