Gita Zbavitelová: Spor Polska s Izraelem – mají Poláci na svědomí životy Židů?
V posledních dnech se znovu rozhořel spor Izraele s Polskem o to, zda se Poláci za druhé světové války podíleli na vraždění Židů.
Když izraelský premiér Netanjahu utrousil, že ano, jeho polský protějšek Morawiecki zrušil polskou účast na summitu V4 v Jeruzalémě, a když se Netanjahu ze své poznámky vykroutil, nový izraelský ministr zahraničí Jisrael Katz, jehož rodiče přežili holokaust, bez obalu prohlásil, že „Poláci sají antisemitismus už s mateřským mlékem“.
Luboš Palata: Je třeba říci NE kolektivní vině. I té polské za holocaust
Mnozí Poláci byli antisemité a někteří možná i dodnes jsou. V tom mají izraelští politici, kteří svými výroky znemožnili historicky první summit V4 mimo evropskou půdu, skutečně pravdu.
Debatu vloni vyvolal polský zákon, který podobné výroky trestal vězením; Varšava nakonec po izraelské kritice vězení vypustila a Jeruzalém se s novou podobou zákona smířil, přestože jeho znění dál odmítá podíl Poláků na nacistických zločinech.
Mnoho Židů, kteří přežili holokaust, však izraelskou vstřícnost nestrávilo, protože o Polácích vědí své. O tom, že s nacisty kolaborovali a Židy pronásledovali, udávali i vraždili, svědčí tisíce výpovědí svědků uložených v památníku holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě.
Nenávist k Židům nevládla v Polsku odjakživa. Když tam začali v 10. a 11. století přicházet, byli v zemi vítáni a těšili se ochraně panovníků. Ani k pogromům dlouho nedocházelo.
Přiznat a unést vinu
Časem se však objevila křivá obvinění Židů z rituálních vražd, moru či dokonce kanibalismu a například při pogromech za Chmelnického povstání kozáků a nevolníků v roce 1648 zahynulo možná až 200 tisíc Židů. Pak ale až do 20. století žili na polském území v relativním klidu a hospodářsky i kulturně prosperovali.
V Polsku se nedaří odškodnit oběti holocaustu
Britský deník Guardian píše, že se Polsku údajně nedaří plnit sliby z Terezínské deklarace, které se týkají vracení majetku zabaveného za holocaustu. V dohodě podepsané před osmi lety se 46 států zavázalo, že se s ohledem na pokročilý věk pamětníků holocaustu pokusí urychlit navrácení majetku, který ve 30. a 40. letech zabavili nacisté. Ze zprávy připravované pro čtvrteční konferenci pořádanou Evropským institutem odkazu šoa ale vyplývá, že Polsko neplní sliby z deklarace. Před válkou mělo přitom nejvíc občanů židovské národnosti z celé Evropy, 90 % z nich se konce války nedožilo.
Změnilo se to až po vyhlášení samostatného Polska v roce 1918; Poláci a jejich katolická církev považovali vliv zhruba tří milionů tamějších Židů za příliš velký a obviňovali je z podpory bolševické revoluce. Přišla diskriminace, násilnosti i pogromy.
Nacisti si Polsko nevybrali za sídlo svých koncentračních a vyhlazovacích táborů náhodou – Poláci proti nim neprotestovali a mnozí je tiše schvalovali. Na polském území jich bylo nejvíc a ty nejhorší – Osvětim, Treblinka, Sobibor, Majdanek, Belzec a další. Ze tří milionů polských Židů přežilo holokaust jen asi 50 tisíc.
Jak ve svých knihách uvádí polsko-americký historik Jan Gross, mnozí Poláci nacistům s vražděním ochotně a aktivně pomáhali. Za války provedli několik hrůzných masakrů – při pogromu ve Szczuczyně v červnu 1941 zahynulo na 300 Židů a hned v červenci další stovka.
Vzkaz těch, kteří přežili holocaust
Vzkaz - portrét Arnošta Goldflama. To je název dokumentu, který v neděli 29. dubna v premiére odvysílá Dvojka Českého rozhlasu. Jeho námět je nevšední: Je trauma holocaustu dědičné a přenáší se na další generace geneticky?
V témže měsíci Poláci zabili nejméně 70 Židů ve Wąsoszi a ti, co před vražděním uprchli do Radziłówa, byli zabiti tam. Nejhorší byla v červenci 1941 událost v polské vsi Jedwabne, jejíž obyvatelé nahnali 340 Židů do stodoly, podpálili ji a dívali se, jak lidé umírají.
Poválečné Polsko dlouho přičítalo vinu nacistům; pravdu odhalil až Gross a vyšetřování polského Ústavu národní paměti to následně potvrdilo. Podle Grosse nenávist k Židům za války podněcovala i polská katolická církev. Nepomáhal jim ani polský odboj, který se naopak často podílel na jejich pronásledování.
Antisemitismus Poláky neopustil ani po válce, kdy podle Grosse hrála svou roli i jejich neochota vrátit ukradený židovský majetek. V roce 1946, kdy svět ještě nestrávil hrůzy holokaustu, Poláci zavraždili 37 Židů v Kielcích.
Izrael se obává trestání svědků holocaustu. Polskou vládu reakce ze zahraničí zaskočila
Polský Senát schválil kontroverzní zákon o holocaustu. Pokuta nebo až tříletý trest můžou hrozit tomu, kdo by za holocaust činil spoluodpovědné Poláky nebo polský stát. Zákon ale musí ještě podepsat prezident. Andrzej Duda řekl, že Polsko má právo bránit historickou pravdu. Rozčílil ale poslance v Izraeli, kteří chtějí v reakci na polský zákon zpřísnit normy o popírání holocaustu.
Židy, kteří se po válce vrátili do svých domovů, z nich často noví „majitelé“ vyhnali a docházelo i k bití a zabíjení. Antisemitismus neustal ani za komunismu – oficiální protižidovská kampaň v roce 1968 přiměla k odchodu ze země na 13 tisíc polských Židů.
Podle jednoho průzkumu z roku 2013 sice 90 procent Poláků nikdy žádného Žida nepotkalo, ale přesto hlásají antisemitské názory, jako třeba že Židé ovládají mezinárodní bankovní systém a média.
Tyto názory v Polsku prudce zesílily vloni po přijetí zákona o holokaustu, jak dosvědčila řada polských Židů, kteří denně slýchali antisemitské poznámky. Máslo na hlavě má ostatně i premiér Morawiecki, který si na jedné nedávno objevené nahrávce z roku 2013, kdy ještě nepůsobil v politice, stěžuje na „hamižné a bohaté Židy“.
Polský zákon o holokaustu budí vášně. Otevírání tabu polsko-židovských vztahů Poláky šokuje
Sporný zákon má chránit dobré jméno země. To však v tomto smyslu není v polských dějinách bez poskvrny a zhodnocení polsko-židovského vztahu napříč historií je otázka mimořádně obtížná a pro Poláky bolestná. Jak velmi, dokazuje zveřejnění výsledků historického bádání k vyvraždění židovských obyvatel v městečku Jedwabne.
Je samozřejmě pravda, že i Poláci za války nesmírně trpěli, a nacistická okupace jich připravila o život tři miliony, stejně jako tři miliony polských Židů. Rovněž je třeba zdůraznit, že bylo mnoho Poláků, kteří Židům za války pomáhali a ukrývali je, přestože jim za to hrozila smrt. Stát Izrael poctil titulem Spravedlivý mezi národy skoro 6900 Poláků, což je ze všech zemí nejvíc.
Mnoho jiných se však neodpustitelně provinilo. Jak napsal svědek holokaustu Jack Schwartz, „byli to Poláci, kdo drželi Židy na popravišti, zatímco jim nacisti utahovali oprátku“.
Polský Žid Calel Perechodnik, který zahynul v roce 1944, zase ve svém deníku píše, že někteří „Poláci plenili, kradli a zabíjeli, jak se jim zlíbilo, a vinu svalovali na Němce... Každé německé Aktion se účastnil dav Poláků, kteří nacistům pomáhali Židy hledat.“ Polsko-kanadský historik Jan Grabowski dospěl ve svém bádání k závěru, že Poláci měli za války přímo či nepřímo na svědomí životy 200 tisíc Židů.
Památník Jad Vašem zdůrazňuje, že „pomoc Poláků Židům za holokaustu byla poměrně vzácná, zato útoky proti nim a dokonce i vraždy byly rozšířeným jevem“. Popírání historických faktů dnešní polskou vládou na tom nic nezmění, jen ukazuje, že Polsko dodnes nedokáže vinu svých občanů za války přiznat a unést.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
