Gigantická bouře na Saturnu
Astronomové zjistili, jak vznikají na Saturnu ohromné bouře, které tam zuří každých 30 let. V dalekohledu jsou vidět jako velké bílé skvrny.
Už v roce 1876 pozoroval americký astronom Asaph Hall na Saturnu nápadnou skvrnu. Byl to úspěšný astronom, který objevil například oba měsíce Marsu, a tak jeho pozorování nikdo nezpochybňoval. Ostatně skvrna byla skutečně nápadná. Hall ji sledoval velmi důkladně, a protože se po Saturnu pohybovala velmi rychle, podařilo se mu díky ní určit dobu otáčení planety. Od té doby víme, že den na Saturnu trvá 10,5 hodiny. Skvrna po několika měsících zmizela a trvalo to desítky let, než se objevila jiná.
Každých 30 let
Když skvrnu v roce 1903 na Saturnu opět zpozoroval americký astronom Edward Barnard, známý objevem nejrychleji se pohybující hvězdy, astronomové zpozorněli a začali si klást otázku, proč se skvrna objevila znovu. Nalézt odpověď se ale podařilo až později. Skvrna se totiž objevila znovu v letech 1933, 1960 a 1990. Každý si mohl snadno spočítat, že velká bílá skvrna se na Saturnu objevuje přibližně každých 27 až 30 let. Nedá se přehlédnout, že oběžná doba Saturnu kolem Slunce, která je 29,5 roku, je prakticky shodná s intervalem výskytu velké bílé skvrny. To znamená, že za vznik skvrny nějakým způsobem může Slunce. Skvrna byla vždy pozorována na severní polokouli Saturnu v době, kdy je na ni léto. Je s podivem, jak velký je dosah Slunce. Saturn je od něj skoro desetkrát dál, než Země, přesto planeta pociťuje sezónní vlivy Slunce.
Novodobá pozorování
Především díky Hubbleovu kosmickému dalekohledu a dalším velkým dalekohledům, které byly postaveny od roku 1990, se podařilo pozorovat velkou bílou skvrnu v nebývalém detailu. V poslední době se také objevuje častěji. Pozorována byla v letech 1994, 2006 a 2010. Největší zásluhy na pokroku ve výzkumu skvrny má ale nepochybně kosmická sonda Cassini pobývající na oběžné dráze kolem Saturnu od roku 2004. Ta pořídila zblízka nesmírně detailní fotografie skvrny a celého jejího vývoje.
Skvrna z roku 2010
Poslední skvrna, která se objevila na Saturnu v prosinci 2010, je díky nové technice nejprostudovanější. Skvrna měla nejprve jasně bílou barvu a kompaktní tvar. Během sedmi měsíců se postupně její tvar měnil, skvrna se zvětšovala až do plochy stovek milionů kilometrů čtverečních a rozšiřovala ve směru rovnoběžek. Rozšiřování skvrny do tvaru pásu dávají vědci do souvislosti se silnými větry vanoucími v atmosféře Saturnu. Ty dosahují rychlosti 500 kilometrů za hodinu a skvrnu v podstatě rozfoukaly. Španělští astronomové se teď pokusili podmínky v Saturnově atmosféře a ve skvrně simulovat na počítači.
Úspěšná simulace
Matematický model pomohl osvětlit, co se na Saturnu odehrává z fyzikálního hlediska. Velká bílá skvrna na Saturnu dosahuje až do výšky 300 kilometrů nad úrovní okolní viditelné vrstvy mraků. Je poháněna zdrojem energie z hlubších vrstev atmosféry, jehož přesný mechanismus zatím astronomové neznají, ale jak už bylo naznačeno, souvisí se změnou ročních období. Každopádně energie je tak velká, že dokáže bílou skvrnu ohřát asi o 60 stupňů oproti okolí. To nejzajímavější se děje v oblastech, kde na bílou skvrnu naráží zonální proudění. Vznikají tam v podstatě anticyklóny, neboli tlakové výše, které známe i ze Země. V místě střetu bílé skvrny s proudícími atmosférickými větry se zdvihají do výše 44 kilometrů mraky podobné pozemským cumulům. Dochází tam k rychlému vývoji v řádu několika hodin. Simulace také ukázala, že i když je bílá skvrna velkým a nápadným
útvarem atmosféry, na trvalé rovníkové proudění na Saturnu prakticky nemá vliv, to si po celou dobu zachovává svoji rychlost.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
