Georgi Dimitrov: S opozicí se nejedná, opozice se likviduje

Jak vyhodit kostel do povětří

Řada lidí se se jménem tohoto bulharského komunistického politika seznámila poprvé až v roce 1933, kdy byl jedním z trojice údajných žhářů, majících na svědomí požár Říšského sněmu. Obhajoby Dimitrova se při takzvaném Lipském procesu chtěl ujmout český právník Ivan Sekanina, Dimitrov ale nakonec úspěšně uhájil sám sebe i své dva „komplice“.

Byla to jen další část příběhu muže, kterému myšlenky socialistické revoluce učarovaly už v letech první světové války. A nejspíš se ani nebál jít i přes mrtvoly: po neúspěchu komunistického povstání v Bulharsku v říjnu 1923 se tamní komunisté uchýlili k teroru, jehož obětí se stal blízký spolupracovník bulharského cara generál Georgijev.

Při generálově pohřbu vyletěl do vzduchu chrám Sveta nedelja v Sofii a jeho trosky pohřbily sto čtyřicet účastníků pohřebního obřadu, mezi kterými bylo i čtrnáct generálů a tři poslanci. V prosinci 1948 se Dimitrov svěřil delegátům sjezdu bulharské komunistické strany, že atentát naplánoval on – a to ze svého exilu ve Vídni, kam se po potlačení bulharského komunistického povstání uchýlil.

Logo|foto:Český rozhlas

Muž, který přežil stalinský teror

Po úspěchu v Lipském procesu byl Dimitrov koncem roku 1933 vyhoštěn z Německa do Sovětského svazu. Stal se doslova ikonou Stalinovy mezinárodní komunistické propagandy. Lipský proces byl totiž přenášen nacistickým rozhlasem a některé Dimitrovovy výroky z jeho přestřelek se „svědkem Goebbelsem“ nebo „svědkem Göringem“ utkvěly mnoha lidem v paměti.

„V době, kdy měl bulharský král ministra kultury a rozvíjel vlastní písemnictví, se váš císař Otta podepisoval otiskem palce, protože byl analfabet,“ řekl například Dimitrov před soudem. A při jiné příležitosti: „O jaké německé říši mi tady mluvíte, když tentýž císař Otta mohl německy mluvit leda se svým koněm. Jazykem jeho říše byla latina.“ Dimitrov v Moskvě získal klíčové místo v Komunistické internacionále, která sloužila jako nástroj Moskvy pro komunikaci s komunistickými stranami ve světě.

Podle některých historiků byla ale „kominterna“ pro Moskvu spíše čímsi na způsob zpravodajské agentury. Dimitrov byl v pozici jejího generálního tajemníka v těsném kontaktu se Stalinem a je důkazem jeho naprosté loajality, že přežil období velkých čistek. A doba byla zlá: v době, kdy Dimitrov kominterně předsedal, v ní probíhala rozsáhlá čistka. Jen v roce 1937 bylo ze 429 zaměstnanců kominterny 133 popraveno a 256 dostalo výpověď, bylo označeno za trockisty nebo kontrarevolucionáře.

Bulhaři trpěli vládou komunistů nejvíc

O pár let později si ale Dimitrov v osvobozeném Bulharsku nepočínal o nic mírněji: ještě v roce 1944, kdy v Bulharsku skončila válka a zemí se valila sovětská armáda, bylo popraveno na osmnáct tisíc lidí označených za „fašistické funkcionáře“. Primárně šlo o členy širší carské rodiny, ministry bývalých vlád, poslance, důstojníky a ruské emigranty. Násilnosti v režii bulharských komunistů a agrárníků se ale často obrátily i proti lidem, kteří se během války ničím závažným neprovinili a patřili spíše mezi politické odpůrce.

V následujících letech – poté, co bulharští komunisté výrazně upevnili svoji moc – bylo během procesů s údajnými nepřáteli komunismu odsouzeno k trestu smrti na tři tisíce lidí, třicet tisíc úředníků propuštěno a na sto tisíc Bulharů vypovězeno z měst do zapadlých vesnic na venkově. Bulharsko má tak (po Sovětském svazu) v poměru k počtu obyvatel nejvíc obětí komunistického teroru ze všech bývalých evropských socialistických zemí.

Logo|foto:Český rozhlas

Ne vše lze připsat na konto Dimitrova, který v červenci 1949 zemřel. Pomyslná kola bulharských procesů ale pomáhal roztáčet on a jeho lidé. Právě jemu je připisován výrok, že „s opozicí se nejedná, opozice se likviduje“.

Dimitrovův životní příběh je tématem dalšího pořadu z cyklu Portréty, ve kterém se nad osudem bulharského komunisty zamýšlí publicista Pavel Hlavatý.