Generálové Perišič a Delič v Haagu

Bělehradská vláda, jejíž předseda Vojislav Koštunica nadále trvá na tom, že srbské úřady nebudou zatýkat a vydávat osoby na které byl haagským soudem vydán zatykač, však v poslední době vyvíjí tlak na hledané, aby před tribunál předstupovali dobrovolně. Za posledních 5 měsíců se jí to podařilo v případě 6 vysoce postavených důstojníků jugoslávské armády. Z poslední doby připomeňme případy dobrovolných odchodů do Haagu generálů Ojdaniče, Lazareviče, Strugara a Jokiče, nemluvě už o důstojnících armády bosenských Srbů, kteří se na území vlastního Srbska dlouhodobě skrývali.

Generál Perišič je skutečnou v uvozovkách "velkou rybou." Perišič byl v letech 1993 až 1998 náčelníkem generálního štábu jugoslávské armády a blízkým spolupracovníkem Slobodana Miloševiče. Ten jej však těsně před vyvrcholením kosovské krize odvolal za to, že odmítal politiku represí a etnických čistek proti Albáncům. V roce 2000 se pak Perišič ocitl v řadách srbských politiků, kteří poté, co se Miloševič pokusil ve svůj prospěch zfalšovat výsledky voleb jugoslávského prezidenta, úspěšně vedli diktátorovo svržení. Poté se stal dokonce místopředsedou srbské vlády. Nicméně byl přinucen k demisi pro podezření, že jistému americkému diplomatovi předával tajné dokumenty. Haagský soud zatím oficiálně nezveřejnil zločiny, ze kterých generála Perišiče obviňuje, na rozdíl od soudu chorvatského, který jej soudí v nepřítomnosti za bombardování města Zadaru jugoslávským dělostřelectvem v roce 1991. Proč nyní Bělehrad zintenzivnil nátlak na hledané osoby? Aby Srbsko nezůstalo v nepříjemné mezinárodní izolaci, muselo přislíbit Evropské unii, že bude plně spolupracovat s haagským tribunálem. Menšinová vláda premiéra Koštunici by však přímým zatýkáním osob mohla vyvolat vlnu nevole u opozice, zastoupené především Radikální stranou a také možná rozpad křehké koalice, která včera oslavila rok u moci. Tolik by ji vzhledem k jejímu různorodému složení loni v březnu nikdo nepřipisoval. Ale stalo se.

Srbsko, ať už s Černou horou nebo bez ní potřebuje dostat od Bruselu zelenou, aby se úplně nezastavily v podstatě zatím velmi nesmělé integrační krůčky Bělehradu. Zda budou moci pokračovat, se Srbsko dozví po zveřejnění zprávy, kterou Brusel vydá 27. března. Podobné to je i v případě členství Srbska a Černé hory v programu Partnerství pro mír. Srbskočernohorské soustátí jsou spolu se sousední Bosnou a Hercegovinou posledními dvěma evropskými státy, které ještě v programu nefigurují. Zejména kvůli zatím nedostatečné spolupráci při vydávání zločinců do Haagu.

Velký kus cesty před sebou mají ještě orgány bosenské Republiky srbské. Krok kupředu učinili bosenští Muslimové, nebo chcete-li Bosňáci. Před tribunál v Haagu totiž včera poprvé předstoupil generál Rasim Delič, kterému soud připisuje odpovědnost za řádění stovek zahraničních islámských bojovníků, kteří působili na straně bosenské armády během občanské války v letech 1992 až 1995. Mezi zločiny, které páchali na bosenských Srbech a Chorvatech jsou mimo jiné vraždy, rituální stínání hlav, mučení zajatců a znásilňování žen. Delič tvrdí, že je nevinen, navzdory faktu, že mu v letech 93 až 95 podléhali i zmíněné mudžáhidské oddíly. Generál se dobrovolně vydal haagskému soudu 28. února.

A ještě jednu poznámku k otázce integrace Srbska. Mnohem větší zájem má země jistě o vstup do Evropské unie. Co se týče Severoatlantické aliance, řada obyvatel země jí nemůže zapomenout bombardování ve prospěch tehdy už ozbrojených kosovských Albánců, které ukončilo první vlnu kosovské tragédie. Několik měsíců trvající nálety považují Srbové za krutou nespravedlnost.