Funguje to - tak to zrušme!

Jakoby nestačilo, že právě oblast vzdělání a vzdělávání je v tuzemsku odkázána především na altruismus a lásku k povolání, neboť jen díky těmto vlastnostem ještě školy fungují, navíc se ještě chystá úřední zakázání něčeho, co posledních nejméně 7 let fungovalo a prospívalo to hlavně žákům.

Rozhodnutím úředníků Ministerstva školství hrozí, že zaniknou takzvané waldorfské školy, jedna z nejúspěšnějších a na mnoha místech planety fungujících alternativ vzdělávací soustavy.

Waldorfský školní systém je odlišný od toho běžného. Liší se především tím, že libovolné žáky nepovažuje za nádoby, do nichž je zapotřebí podle potřeb společnosti, přetavených do takzvaných učebních osnov, přelít jistou sumu informací, nýbrž uznává individualitu každého jednotlivého žáka a pracuje na jeho komplexním vývoji. Jinými slovy, významným prvkem waldorfského školství je naruby otočený systém škol takzvaně "normálních". Učební látka a její osvojení není smyslem a cílem vyučování, nýbrž nástrojem a prostředkem k rozvoji různých duševních, tělesných a duchovních schopností a k podpoře celkového vývoje dítěte.

Řada principů, užívaných ve waldorfském školství, které je dílem myslitele a spisovatele Rudolfa Steinera, se v průběhu doby začala objevovat a uplatňovat i v ostatních typech škol. Neznámější pro veřejnost asi bude slovní hodnocení žáků místo známkování, ekologická výchova či koedukace.

Principy waldorfského školství jsou směrovány tak, že hlavní postavou v něm není umělá autorita pedagoga, nýbrž dítě, žák. Učitel má ovšem to nesmírně důležité postavení, ve kterém na straně jedné plně respektuje individualitu každého žáka a teprve v důsledku takto základně nastaveného vztahu si pedagog buduje přirozenou autoritu u dětí. Nejspíš si mnoho z nás v tu chvíli vzpomene na krušné a mechanické rozdělení rolí ve školství, kterým nám bylo projít, či spíše jej přežít, neměl-li člověk zrovna to štěstí a nenarazil na nějakého toho učitelského génia.

Waldorfské školství tedy, zjednodušeně vyjádřeno, citlivě rozvíjí v dětech to, co zrovna v to které životní období rozvíjet potřebuje a nebere až tolik ohledu na to, co by měl umět žáček v první nebo v páté třídě.

Je jasné, že některým úředníkům Ministerstva školství z představy, že takto v uvozovkách volně by vyučování mohlo nejen vypadat, ale že by mohlo i slavit triumfy v podobě úspěšných absolventů těchto alternativních škol, nejspíš slézají nehty z prstů.

Waldorfské školy, je jich v Česku osm s nějakými jedenácti stovkami žáků, mají tuším třináctiletou tradici, neb mohly vzniknout až po pádu komunistické totality. Posledních sedm let fungovaly v režimu takzvaného "pokusného ověřování", během něhož se měla prokázat jejich životaschopnost a pedagogické možnosti. Obojí se plně prokázalo a, snad ne právě proto, Ministerstvo školství nyní úřednicky toto "pokusného ověřování" zrušilo a waldorfským školám "nabídlo", aby nadále fungovaly v rámci tradičních vzdělávacích programů.

Přeloženo do češtiny to znamená, že by se celá struktura waldorfské školy, v níž se například nevyučuje v předepsaných 45 minutových hodinách, leč v delších "blocích", nebo kde se předmět do hlav učedníků nenalévá a nevyžaduje se co nejpečlivější memorování faktů, nýbrž předmět se probírá v menších částech do větší hloubky a vyžadován je především zájem o něj a nikoli tuny faktů, celá tato složitá, a potřebám dětí žáků přizpůsobená stavba by se musela zhroutit a nacpat do, řekněme, tradičních učebních osnov. A do podob jejích předávání žactvu.

Odborníci se rozhodnutí ministerstva diví, potrefení rodiče a děti se bouří. Dětští psychologové upozorňují na nebezpečí zbytečného traumatu, které by waldorfsky vychovávaným dětem mohl přivodit přechod na uniformní školství. Ministerstvo školství přislíbilo, že změny zabudované do nového návrhu školského zákona, které se kromě waldorfských škol týkají také velice do budoucna omezené možnosti vzdělávat děti doma, ještě znovu zváží. Snad se tak skutečně stane. O prázdninách je k tomu vhodná doba. Po prázdninách už to bude jen zbytečný malér.