Fujimori opět v Peru

Nyní se peruánský exprezident nachází v provizorní cele zadržení v budově ředitelství zvláštních policejních operací v Limě. Ta má zájem uskutečnit co nejdříve soudní proces, neboť podle slov současného presidenta Alana Garcíi každý časový odklad činí soud nad Fujimorim méně věrohodným.

Čeho se vlastně Fujimori podle obžaloby dopustil? Těch zločinů je hodně, původně celkem 21. Už v roce 2005 byl však zproštěn obvinění, že měl prsty v korupci při nákupu vojenského materiálu. Nyní má na krku tucet žalob. Všechny souvisejí s obdobím jeho presidentování v letech 1990 až 2000.

Nejzávažnější obvinění se vztahuje k masakrům v La Cantuta a v Barrios Altos. Obě místa se nacházejí v devítimilionové Limě. Odehrály se v letech 1991 a 92, zahynulo během nich 25 osob a podle místního tisku šlo o nejhorší zločiny v zemi za posledních třicet let. V obou případech zasahovala proti civilistům zvláštní vojenská jednotka nazývaná Skupina Colina, jejíž příslušníci při následném vyšetřování udávali, že jednali na rozkaz z vyšších míst. Komise pravdy a usmíření, která se po vzoru postpinochetovské Chile snažila dopátrat pravdy, zjistila, že tím vyšším velícím místem byl faktický šéf peruánské národní bezpečnosti Vladimiro Montesinos. Podle výroku peruánského Nejvyššího soudu jako přímý podřízený Fujimoriho, který si jeho služeb velice vážil, nemohl dělat nic bez vědomí presidenta. Proto Fujimori musel vědět i to, že během masakrů byly postříleny také ženy a děti. Přesto Cisnerose nijak nepotrestal. Ten byl odsouzen k doživotnímu vězení až poté, co se Fujimori v roce 2000 vzdal presidentského úřadu a emigroval do Japonska, do vlasti svých předků. Mnozí lidé si přejí, aby stejný osud potkal i devětašedesátiletého Fijumoriho.

Je třeba si uvědomit, že Peru v devadesátých letech stálo na pokraji občanské války. V zemi existovala řádná vláda a paralelně s ní vládly v některých méně obydlených oblastech i maoističtí revolucionáři. Ti se pod vedením vysokoškolského kantora Abimaela Guzmána snažili proniknout i do hlavního města. A částečně se jim to i dařilo.

Za této situace Fujimori v roce 1992 rozpustil peruánský parlament a vypsal volby do Ústavodárného demokratického kongresu. V nich jeho strana dostala absolutní většinu. Časem se podařilo potlačit maoisty ze Světlé stezky, kteří terorizovali zemědělce a nutili je pěstovat koku nikoli jen pro vlastní potřebu jako kulturní plodinu ale na výrobu kokainu, který vyváželi různými cestami do zahraničí.

Peruánská společnost se začala polarizovat a vlastně jí to vydrželo až dodnes. Jedni jsou Fujimorimu vděčni za rozprášení Světlé stezky, za uklidnění situace v Peru a za odsouzení vůdce maoistů Abimaela Gurmána na doživotí. Ti považují připravovaný proces s ním za nespravedlivý. Mnozí z nich argumentují, že Montesinosovy výstřelky lépe řečeno násilnosti a krutosti se odvíjely tak trochu stranou zájmu hlavy státu, který byl zcela zaneprázdněn nastartováním hospodářských a politických reforem. Podle těchto lidí přijímal president Fujimori bolestivá ale nutná opatření, aby vytáhl Peru z letargie způsobené terorem Světlé stezky a fiskální nezodpovědností předešlých vlád. Dnes už několikátým rokem Peru prosperuje. HDP roste čtyřprocentním tempem a samopaly partyzánů nejsou slyšet.

Existuje však i jiný pohled. Fujimoriho odpůrci argumentují tím, že excesy za jeho vlády nelze ospravedlnit tím, že dobrý konec všechno dobré a že účel světí prostředky. Podobně jako právní řád evropských zemí vychází i ten peruánský ze starořímského práva. Proto některé činy, které by bylo možno tolerovat třeba v Asii, jsou v Latinské Americe odsouzeníhodné. Zajímavé je, že po jistém zaváhání, kdy se vloni neúspěšně ucházel o poslanecký mandát v Japonsku, Fujimori napřel své síly, aby se vrátil do vlasti. Dnes tvrdí, že vydat se peruánským soudům a nechat se eskortovat v poutech do vlasti, byl jediný způsob, obhájit svou pravdu a bezúhonnost. Mimochodem, znamená to, že věří v nestrannost peruánského soudnictví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .