Po týdnech napjatého očekávání francouzský expremiér Manuel Valls veřejně oznámil, že se v roce 2019 hodlá ucházet o post barcelonského starosty. Před zaplněným sálem Centra současné kultury v Barceloně to politik, který se v katalánské metropoli narodil, pronesl hned třikrát po sobě – ve španělštině, francouzštině, i katalánštině, všímá si francouzský deník Le Monde.
Aby mohl Valls ve Španělsku kandidovat, musí ve Francii složit svůj poslanecký mandát a rezignovat na všechny funkce ve státních i regionálních úřadech. To chce uskutečnit již příští týden, o čemž podle vlastních slov předem informoval mimo jiné prezidenta Emmanuela Macrona.
Už jsme tu měli hrdé Maďary, co rádi opakovali, že prezident Nicolas není tak úplně Francouz, na Slovensku si pro změnu občas pletou prezidenta Hollanda – s Holanďanem (kdo by to byl řekl, že je to podle jména echt Francouz, že?) -, a nyní tedy došlo i na Manuela Vallse, jehož vyhlásil deník El Mundo – Španělem roku, i když je to vlastně – čistokrevný Katalánec, narozený v Barceloně!
„Francii mám rád. Umožnila synovi Barcelony, který získal francouzské občanství až ve dvaceti letech, stát se starostou, poslancem, ministrem a premiérem,“ prohlásil Valls, který rovněž stál i v čele francouzského resortu vnitra. Odejít do Barcelony přitom podle něj neznamená přerušit svou dosavadní cestu, ale navázat na ní, protože je to cesta evropská.
Možnost usilovat o post barcelonského starosty začal bývalý francouzský premiér zvažovat již koncem roku 2017, kdy ho s návrhem oslovila unionistická platforma Katalánská občanská společnost. Nápad zpočátku považoval spíše za excentrickou až surrealistickou hříčku. Postupně však uzrál a nabyl reálných rysů.
O Vallsovu přízeň se během pokusů o odtržení Katalánska ucházela unionistická a liberální strana Občané (Ciudadanos), která vítala jeho tvrdý postoj hájící jednotu Španělska. Francouzského politika přemluvila k účasti na politických mítincích a demonstracích proti nezávislosti a byla přesvědčená, že na starostu Barcelony bude kandidovat pod jejími barvami.
Po pěti měsících nejistoty a třech nepovedených nominacích má Katalánsko nového premiéra. Stal se jím pětapadesátiletý stoupenec nezávislosti regionu Quim Torra. Jak uvádí španělský list El País, není ale jasné, jak dlouho se tento politik udrží v úřadu. Samotný Torra prohlásil, že svou pozici považuje za dočasnou a že legitimním premiér Katalánska je Carles Puigdemont.
Ale Manuel Valls se rozhodl vytvořit vlastní širokou občanskou platformu, která počítá s podporou partaje Občané, ale udržuje si od ní odstup. Snaží se tak získat i socialistický a prokatalánský elektorát a opřít se o představitele občanské společnosti.
„Jsem levicový člověk a vycházím z francouzského socialismu s jeho republikánskými principy a hodnotami. Ale jako kandidát chci být nezávislý. Za podporu strany Občané jsem vděčný, ale předpokládám, že mě časem podpoří i řada dalších,“ vzkázal politik.
Zvítězit v Barceloně nebude pro bývalého šéfa pařížské vlády jednoduché. Kromě dělení na levici a pravici hraje důležitou roli také dělení na zastánce nezávislosti a unionisty. Valls musí doufat, že politické spektrum zůstane rozdrobené a že většinu v městském zastupitelstvu nezíská ani koalice levicových stran ani zastánců katalánské nezávislosti.
Podle deníku Le Monde je v tuto chvíli těžké odhadnout, jaké má Manuel Valls v boji o místo barcelonského starosty šance. Zato je patrné, že ohlášení jeho kandidatury značně změnilo poměry na katalánské politické scéně a způsobilo nervozitu mezi jeho rivaly. Ti kritizují Vallsův „výsadek“ do Katalánska i jeho zaryté postoje proti nezávislosti, které prý mohou způsobit „konfrontaci“.
„Barcelona má své vlastní cíle a nedá se jen tak někým účelově zneužít,“ myslí si šéf katalánské diplomacie Ernest Maragall, který je zastáncem nezávislosti regionu a kandidát na starostu za Republikánskou levici Katalánska. Zároveň však uznává, že bývalý člen francouzské vlády pro něj bude „nebezpečným konkurentem“.
Vallse nešetří ani současná, krajně levicová barcelonská starostka Ada Colauová. Veřejně pranýřovala jeho „reakční postoje, především co se týče imigrace“ a označila ho za „ultraliberála, který zaujímá spekulativní postoje“. Kandidát na radnici za Katalánskou socialistickou stranu (PSC) Jaume Collboni považuje Vallsovo rozhodnutí za pokus zotavit se po „zpackané politické kariéře ve Francii“.
Lakonicky pak komentuje Vallsovu kandidaturu ze svého belgického exilu bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont. „Manuel Valls nezná Barcelonu a Barcelona nezná jeho. Ale pokud se o něm chtějí Katalánci něco dozvědět, stačí se zeptat jeho francouzských krajanů,“ citují bojovníka za katalánskou nezávislost francouzské noviny.
Reakce francouzských voličů na Vallsovo rozhodnutí opustit Francii a tamní politiku je přitom poměrně příkrá. Ti, kdo mu dali hlas v parlamentních volbách, se podle deníku Le Monde cítí být zrazeni a opuštěni. Na sociálních sítích se spustila vlna ironických komentářů, které mimo jiné připomínají politikovo předvolební heslo „Navždy spolu“.
Nejprve několik čísel. Letos zatím afričtí běženci podali ve Španělsku přes 6200 žádostí o azyl. Proti loňsku je to dvojnásobek, ale ve srovnání s Německem pouhá kapka.
Valls v odpovědi španělským kritikům připomněl svůj „nepřetržitý a rodinný vztah s Barcelonou“. Letmo se dotkl také otázky snah o emancipaci Katalánska, když prohlásil, že „právě Barcelona musí nastartovat řešení, které dokáže překonat rozdělení katalánské společnosti“. Musí být podle něj „jako vždy motorem, který bude jednat pro dobro všech – zastánců i odpůrců nezávislosti“.
„Ať se stane cokoliv, každopádně zůstanu v Barceloně,“ prohlásil francouzský expremiér. A zdá se být opravdu odhodlaný. Nedávno si v centru Barcelony pronajal byt. „Jsem Barceloňan. Je to především mé osobní rozhodnutí, má životní volba,“ končí slovy Manuela Vallse francouzský deník Le Monde.
