Francie se chystá na referendum o ústavě EU
Když jde o to, kde byly stlučeny kolébky, v nichž se zrodily základy novodobé demokracie, spolehlivě se strhne spor. Jedni tvrdí, že není nad moudra sepsaná otci zakladateli Spojených států amerických. Jiní mávnou rukou a prohlásí, že všechny řeči na toto téma jsou psaním na vodu, dokud se nepřizná, že nejvíce o demokracii vědí v Británii, kde demokracii stejně jako trávník pěstují už po staletí. S těmito výklady se stěží spokojí ve Francii, která měla sice poslední dobou hodně výhrad vůči exportu politických receptů z USA do Iráku, ale dodnes se pyšní, že to byla její vojska, která exportovala myšlenky své revoluce po celé Evropě a že bez ohledu na konečný Napoleonův debakl se tyto myšlenky z Evropy už nedaly vykořenit.
Dědictví francouzské revoluce se ve Francii dodnes udržuje živé přinejmenším ve způsobu, jakým se politici obracejí k voličům. Trvalo ale dlouho, než se v jedné z kolébek demokracie ujalo referendum jako způsob, jak se přímo zeptat občanů na jejich názor. Politici hájili princip zastupitelské demokracie, a proto i když v ústavě V. republiky je referendum zakotveno již dlouho, bylo využíváno celostátně jen zřídka.
K obezřetnosti vedla politiky zkušenost. Když Francie před více než deseti lety uspořádala referendum o maastrichtské smlouvě, která zakládala proměnu Evropských společenství na Evropskou unii, tak přes veškerou informační námahu mělo výsledné "ano" notně odřené uši. Euroskeptici, kteří rozhlašují, že celá evropská integrace je hlavně francouzským vynálezem, takže chování francouzských voličů vypadá nelogicky, mají s rovnicí s tímto výsledkem dodnes potíže. Porovnávání různých referend ale nabízí pochopitelné vysvětlení. Když voliči mají v lidovém hlasování říci "ano", anebo "ne" na složitější otázku, je pravděpodobnější, že se do jejich odpovědi promítnou názory na jiné téma, než které je předmětem referenda.
Na zkušenost s maastrichtskou smlouvou myslel francouzský prezident, když loni Francouzkám a Francouzům slíbil, že dostanou příležitost se vyjádřit k textu evropské ústavní smlouvy. Tušil a dnes už skoro jistě ví, že do hlasování o nové základní smlouvě Evropské unie se promítne vnitropolitické téma, které představují přistěhovalci ze severní Afriky vesměs islámského vyznání. Když se loni začalo diskutovat o možném vstupu muslimského Turecka do Evropské unie, tak Jacques Chirac rovněž slíbil, že o tomto vstupu ve Francii také rozhodne referendum. Chtěl tak zabránit riskantnímu prolínání dvou témat.
V tuto chvíli není vůbec jasné, zda se tento politický manévr zdaří. Ještě loni průzkumy veřejného mínění ukazovaly ve Francii na spolehlivou podporu evropské ústavní smlouvě. Kladné odpovědi sice převažují nadále nad zápornými, ale zdaleka nejvíce je těch, kteří tvrdí, že je evropská ústavní smlouva nezajímá, že na ni nemají jasný názor a že nevědí, zda se vůbec hlasování zúčastní. K volebním urnám by potom mohli přijít ve větším počtu ti, kteří by svými lístky dali najevo hlavně to, co si zrovna myslí o své vládě.
Za takových okolností je výsledek referenda značně nejistý. Obavy byly slyšet ze slov francouzského premiéra Jeana-Pierra Raffarina, když počátkem tohoto týdne mluvil v rozhlasové stanici France-Inter o riziku "náladového hlasování". Nálady francouzských voličů nyní ovlivňují jejich starosti o budoucnost pětatřicetihodinového pracovního týdne, který zaměstnanci považují za sociální výdobytek, ale který ekonomové označují za jednu z příčin chabého hospodářského růstu. Snaha vlády uvolnit stavidlo pětatřicetihodinového pracovního týdne narazila na odborářské protesty a jak ukázaly průzkumy, tyto protesty mají sedmdesátiprocentní podporu veřejnosti. Politicky třaskavou směs z této podpory mohou udělat odborové centrály. Druhá největší z nich, levicová CGT, oznámila, že 80 procent jejích členů odmítá evropskou ústavní smlouvu, protože v ní vidí otevřené dveře k odbourání sociálního státu. Pro Francii jako zakládající zemi evropské integrace musí být vyhlídka na odmítnutí evropské ústavní smlouvy zneklidňující. Jean-Pierre Raffarin by si proti odborářské opozici měl pozvat české euroskeptiky, kteří jsou přesvědčeni, že evropská ústavní smlouva je projekt zatraceně levicový.
