FOTOGRAFIE ZE SEMIFINÁLE

Pátek

Přesně v deset hodin přichází na zastávku č. 4 v Brně na Kraví hoře kosmonaut. Máváním zdraví shromážděný dav lidí. Je jich asi 80 (40 dětí s rodiči). Jakmile se zapíší do palubního denníku, vydávají se s celou batožinou na první let vzhůru do kopce. Parkují na oběžné dráze Země a čekají, až naberou energii příchodem dalších kosmonautů. Po osmi pak vyrážejí dále, ke vchodu do planetária, kde je čekají první hry.

Rozdělení do odborných týmů je spojeno s oblékáním stejnokrojů. Palubní inženýři mají tmavomodré, lunární architekti žluté, expediční geologové červené, počítačoví experti modré a palubní lékaři starorůžové.

Programem v planetáriu se semifinalisté noří do hlubin vesmíru. Zjišťují, co by se stalo, kdyby Měsíc nebyl, hledají na obloze drobounké nápisy a sestavují z nich zprávu, dívají se, jak se vyrábí jádro komety (černá brambora z vody, oxidu uhličitého, písku, černého prášku a slin pracovníka planetária - Jiřího Duška).

Cesta vlakem, tisková konference a putování s přístroji GPS, kterým musel každý tým porozumět bez dospělých, jen podle návodu, zvládli všichni perfektně, stejně jako složení vysílačky a cestu na výcvikové středisko EXPEDICE VESMÍR v Kramolíně.

Večer módní přehlídka kosmických obleků budoucnosti.

Fotogalerie

Sobota

Začíná velký závod o přežití. Na jeho začátku dostávají týmy logickou šifru. Kdo ji rozluští první, má velkou šanci zvítězit. Vyhráli počítačoví experti. Uhánějí k cíli jako o závod. Čeká je průchod havarovanou raketou. Na sobě má celý tým skafandry v podobě armádního protichemického obleku. Vstupují do houštiny, ve které cestu protínají téměř neviditelné paprsky laserů. Každou chvílí může loď explodovat a tým se musí dostat k nouzovému východu. Kdo zavadí o drátek, odjistí dýmovnici značící výbuch. Bezchybně projdou jen dva z pěti týmů. Jejich spolupráce byla bezvadná. Nálada stoupá.

Další metou je 20 metrů vysoký Stropešínský most. Úkolem týmu je slanit dolů po lanech perfektně jištěných školenými vojenskými specialisty. Humor přešel i největší odvážlivce, ale nakonec se drtivá většina z nich spustila dolů. Jen pět dětí se rozhodlo této nabídky nevyužít. "I k tomu je třeba hrdinství - přiznat si, že na něco nestačím," hodnotili jejich krok instruktoři. Všechny programy navíc byly dobrovolné.

Pak vyplutí na raftech, ulovení zprávy o tom, kde je další bod, a plavba na ostrov, kde si měly týmy z připravené mouky a vody upéct chléb. Důležitý prvek pro případ, že by kosmonauti přistáli v neobydleném neznámém terénu.

Večer dostali kadeti za úkol zabezpečit měkké přistání kosmonauta. Tím bylo vajíčko padající z výšky tří metrů. K dispozici dostaly pouze kancelářské papíry, plastelínu, brčka, lepidlo a dvě vajíčka - jedno zkušební, druhé reprezentační. Děti sestavily různorodá a velice originální zařízení. Přesto pád "přežilo" pouze jedno vajíčko, a to ještě s nakřápnutou skořápkou.

Fotogalerie 1
Fotogalerie 2
Fotogalerie 3
Fotogalerie 4
Fotogalerie 5

Neděle

Týmová spolupráce se nejsnáze projeví při řešení složitých úkolů. Ty byly připraveny v neděli ráno. Protáhnout všechny členy týmu sítí tak, aby se nedotkli vláken, dalo zabrat stejně jako odjištění pomyslné atomové bomby, umístěné v zóně radiace, do níž nikdo nesměl vstoupit. Jak se ale dostat ke čtyři metry vzdálenému kbelíku s vodou, vytáhnout jej ven a vodu nevylít, to byl oříšek, který se podařilo vyřešit jen dvěma týmům.

Odpoledne požádali organizátoři o spolupráci všechny kosmonauty. Dali jim možnost vzít odpovědnost za výsledek semifinále do vlastních rukou a rozhodnout, kteří dva kadeti z jejich týmu nakonec postoupí do finále. Rozhodování bylo těžké, ale k překvapení všech se téměř přesně shodovalo s názorem odborného vedení týmů.

Vyhlášení výsledků za přítomnosti rodičů tak bylo důstojným zakončením třídenního setkání, ve kterém kadeti prokázali spoustu odborných i osobnostních kvalit.

Fotogalerie 1
Fotogalerie 2