Fond dětí a mládeže

A i když se konkrétně jednalo jen o smlouvu na bývalé svazácké pozemky v severomoravských Bludovicích za pár tisíc, je tento verdikt průlomový: Firma Alcredo šla k Ústavnímu soudu s tím, že bylo údajně porušeno její právo na spravedlivý proces. Podle jejího názoru měl Žák právo nemovitosti z Fondu prodávat. Ústavní soud se meritem věci nezabýval a Nejvyšší soud je přesvědčen, že nakládání s tímto majetkem musela nejdřív v každém jednotlivém případě požehnat Poslanecká sněmovna.

Na bývalého likvidátora fondu byla mezitím podána víc než stovka trestních oznámení a čeká se na soud. Ale i procesy kvůli kdysi svazáckým nemovitostem za stamiliony jsou teprve v počátcích. Jinými slovy, už skoro dvacet let jdou tak příjmy z řady těchto nemovitostí jinam než mají. Historii této gigantické zpronevěry svazáckého majetku zrekapituloval Nejvyšší kontrolní úřad v letech 1996-7 a pak ještě jednou v roce 2005. Při první kontrole zjistil, že Fond dětí a mládeže absolutně neplní účel, pro který byl zřízen: totiž hospodařit s majetkem bývalého SSM tak, aby z něj měly užitek dětské a mládežnické organizace. Nemovitý majetek management Fondu pronajímal ke komerčním účelům za pakatel a ještě skoro všechny příjmy stačil utratit sám. Do roku 1996 dostaly organizace dětí a mládeže z Fondu všeho všudy 230 000 korun a podobné to bylo i v dalších letech. V roce 2000 se tudíž vláda rozhodla Fond zrušit a parlament na to přijal odpovídající zákon. V něm si přisoudil pravomoc navrhnout likvidátora a stálo by za to v parlamentních archivech dohledat, kdo tenkrát přišel s nápadem udělat jím právě Pavla Žáka. Jeho úkolem bylo vypořádat majetek Fondu tak, aby přednostně dostaly svazácké nemovitosti zdarma dětské a mládežnické organizace, popřípadě školy, obce a občanská sdružení, vybrané v tříkolových procedurách komisemi. Teprve to, co nikdo nebude potřebovat, se mělo prodávat ve veřejné soutěži.

Žák tenkrát převzal nemovitosti za 651 milionů. Šlo o ubytovny, kluby, hotely, kancelářské budovy a pozemky po celé republice. Jak ale zjistili kontroloři z NKÚ, komise některé objekty už předem vyřadily z nabídky jako nevhodné, aniž by zdůvodnily proč. Vláda a parlament zdůvodnění nepožadovaly. Někteří uchazeči byli kromě toho vyřazeni s tím, že jejich žádost nebyla kompletní, ačkoliv, jak zjistil NKÚ, to nebyla pravda. Fond také zájemcům jejich roli evidentně ztěžoval kde mohl: neumožňoval jim prohlídky nemovitostí a uváděl je na webových stránkách pouze pod nesrozumitelnými zkratkami. NKÚ konstatoval, že vláda nedostávala úplné informace. Dlužno dodat, že její povinností ovšem bylo si je zajistit.

Z původních 180 nemovitostí jich v každém případě "zbylo" 46. V roce 2004 je začal likvidátor prodávat, aniž vyčkal, až parlament ukončí výběrové řízení o bezúplatných převodech. Včetně dvou objektů, obytného domu na pražských Vinohradech a pozemku v Přísečné Domoradicích, které parlament už předtím přiklepl organizaci Junák. To, co Žák v roce 2004 prodal, bylo oceněno v letech 98-2004 minimálně na 198 milionů korun. Žák za to utržil všeho všudy 37 milionů. Nejkřiklavější bylo zašmelení hotelu Belária v Hradci nad Moravicí, který měl podle NKÚ v roce 2004 cenu nejméně 70 milionů a byl prodán za 24, 5 milionu a to ještě započtením údajného zhodnocení nájemcem. Poslanec Petr Bratský zdůrazňoval už tenkrát, že dění kolem Fondu dětí a mládeže nese znaky organizovaného zločinu a požadoval v parlamentu prověřit všechny podezřelé transakce s cílem dosáhnout neplatnosti smluv od samého počátku podle paragrafu 39 občanského zákoníku kvůli tomu, že odporují dobrým mravům. Teprve po dalších třech letech se kola justice začínají dávat do pohybu. Někdy v roce 1992, když ČT uváděla pořad "Na pozvání SE", se jednou o hrozícím tunelování svazáckého majetku podrobně hovořilo. Igor Němec, tehdy ministr kontroly, vehementně odmítal podezření, že by vláda neměla k odvrácení tohoto rizika "politickou vůli". A oponoval, že i kdyby měl někdo nekalé úmysly, je prý majetek vždycky možné "dohledat". Uvidíme, co na to příští kontrola NKÚ...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .