Finta

Podle některých členů její vlastní strany se tak děje prostřednictvím firmy, která za ni od kanceláře sněmovny ročně inkasuje dvě stě tisíc a pronajímá pro poslankyni dvě kanceláře dohromady za sto tisíc. Polovina státního příspěvku tedy z důvodů, které poslankyně neumí svým kolegům vysvětlit, zůstává právníkovi, o kterém se navíc dozvídáme, že je stíhán za vydírání. Zrovna v bytě manželky tohoto právníka pak paní poslankyně bydlí. Jediné, co je na celé věci záhadou, je postoj političky, která je naštvaná, že je podezřelá. Nejspíše je překvapena, že postup, který jí připadal jako docela šikovná finta, lze kvalifikovat jako podvod.

Je třeba si uvědomit, že člověk, který vstoupí do politiky, nemusí nutně disponovat zrovna právním vzděláním, a nepřekvapuje, že se v některých praktických záležitostech spolehne na profesionála. Zmíněná poslankyně by měla být hluboce naštvaná na právníka, který ji přesvědčil, že finta se státním příspěvkem projde, a nyní se ukazuje, že zřejmě nikoli. Hluboce naštvaná ovšem může být i proto, že jiným politikům podobné finty problémy nezpůsobily. Čerstvě zde máme jednoho, který se bez ohledu na různá nepěkná podezření stal předsedou strany. V systému, kde často není snadné rozeznat, co je šikovnost a co podvod, je třeba umět chodit. Kdo to neumí, měl by se politice s jejími nástrahami vyhnout velkým obloukem. Spíše než šancí materiálně si polepšit je politika pro ty méně ostražité, méně schopné a méně otrlé procházkou po minovém poli.