Filip Nerad: Na hraniční frontě v EU neklid. A jen tak brzy neskončí
Unijní snažení o táhnutí za jeden provaz proti pandemii se stále úplně nedaří. Po nedávných rozmíškách ohledně vakcín a jejich zajišťování se teď na scénu vrátil problém, který Evropská unie řešila už loni po propuknutí nákazy na starém kontinentu. A doufala, že ho vyřešila. Teď se ale ukazuje, že ani omylem.
Tím stále horkým bramborem je otázka zavírání hranic uvnitř schengenského prostoru. Členské státy k němu nekoordinovaně sahaly v prvních týdnech šíření koronaviru Evropou ve snaze tuto lavinu alespoň přibrzdit, když už nešla zastavit. Po kritice Evropské komise, která se obávala o zhroucení volného pohybu zboží a služeb uvnitř sedmadvacítky, se unijní státy domluvily na pravidlech, aby Schengen neohrožovaly.
Čtěte také
Šíření nových mutací a zhoršování epidemické situace na začátku letošního roku však přimělo některé státy k opětovnému zatažení za tuto nouzovou brzdu. Vrátily na vnitřní hranice kontroly a povolují vstup na své území maximálně pro specifické skupiny cizinců. Ostatní mají smůlu.
K takovým opatřením sáhly Maďarsko, Belgie nebo Portugalsko a jako zatím poslední Německo. To radikálně omezilo pohyb přes své hranice ze sousedního rakouského Tyrolska, které je pod uzávěrou kvůli rozmáhání jihoafrické mutace koronaviru.
Za oblast s výskytem nebezpečných mutací označil Berlín také Česko. A to potom, co spolkové úřady i ty zemské v Bavorsku a Sasku s hrůzou v posledních týdnech sledovaly, jak česká vláda úplně ztratila kontrolu nad šířením viru v zemi a není schopná přijít s opatřeními, která by s tím něco udělala.
Reforma schengenského kodexu
Kabinet Andreje Babiše (ANO) naopak v situaci, kdy vážně hrozí kolaps nemocnic, zvažuje uvolňovat pravidla. Ani to u západních sousedů – stejně jako u racionálně uvažující části tuzemské populace – určitě ke klidu nepřispívá.
Čtěte také
Postup Němců byl ovšem pověstnou poslední kapkou pro Evropskou komisi, aby se znovu ozvala a apelovala na členské země, že zavírání hranic podle ní není řešením potíží s pandemií. Přímo do Berlína putovalo z Bruselu několik verbálních výtek. Spolková vláda si ale nedala nic líbit a v podobném tónu odpověděla. A k tomu přihodila také kritiku za nákup vakcín.
Tyto slovní přestřelky kolem hranic se odehrávají v době, kdy se Komise chystá předložit reformu schengenského kodexu. Na stole má být v květnu a unijní exekutiva chce návrhem řešit zejména neustálé prodlužování dočasných kontrol na vnitřních schengenských hranicích, kde za normálních okolností žádné kontroly být nemají.
Kodex tuto výjimku umožňuje maximálně na dva roky, některé státy ji ale uplatňují už šestým rokem – od začátku migrační krize. Část se jich odvolává na takzvané druhotné pohyby migrantů uvnitř Unie, další dohled obnovily z bezpečnostních důvodů po teroristických útocích. Teď k nim přibyly důvody zdravotní.
Na jedné straně tady stojí skupina „kontrolovačů“ v čele s Francií, která trvá na tom, že právo zavádět kontroly nad vlastními hranicemi má zůstat nedotknutelné a čistě v jejich režii. Vyplývá to totiž z unijních smluv. Hlavně sousedi těchto zemí by ale rádi viděli nějaký mechanismus, který by tyto „kontrolovače“ nutil své plány s ostatními aspoň konzultovat.
Evropskou komisi tak čeká nelehký úkol přijít s takovou reformou, která by uspokojila oba tábory a byla přijatelná pro všechny. Žádné takové řešení se ale zatím nerýsuje. Na hraniční frontě v EU tak určitě ještě bude rušno. I při zavřených hranicích. Nebo spíš právě kvůli nim.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
