Filip Nerad: Americký Kapitol už v historii řádění zažil. Před „trumpisty“ ho dobyly britské jednotky
Šokující záběry z amerického hlavního města, kde rozvášněné davy přívrženců zhrzeného prezidenta Donalda Trumpa vtrhly do budovy Kongresu, vyvolaly kromě odsouzení z celého světa také historické paralely.
Bylo to teprve podruhé v dějinách, kdy se někomu podařilo násilím dobýt americký Kapitol. Poprvé k tomu došlo před více než dvěma stoletími a pro posvátné místo americké demokracie to dopadlo o poznání hůře než teď. V roce 1814 lehlo popelem.
Čtěte také
Důvodem byl konflikt s Británií, kterému Američané přezdívají druhá válka za nezávislost nebo také válka pana Madisona – podle tehdejšího amerického prezidenta Jamese Madisona, který ji vyhlásil. Shodou okolností to byl rovněž republikán jako dnes Donald Trump, kterého i představitelé jeho vlastní strany obvinili z iniciování násilných událostí na Kapitolu.
Na počátku 19. století bylo příčinou bojů rostoucí napětí mezi někdejšími britskými koloniálními vládci a mladými Spojenými státy. Američanům se nelíbila britská blokáda jejich přístavů a obchodu s Francií kvůli válce s Napoleonem nebo spolupráce Britů s indiány. Zároveň toužili rozšířit území USA o britské panství v Kanadě.
Hvězdami posetý prapor
Navzdory třem letům bojů se to nepodařilo a mír podepsaný na Štědrý den roku 1814 v dnešním belgickém Gentu jen stvrdil dosavadní územní državy. I proto dnes vedou hranice mezi Spojenými státy a Kanadou tudy, kudy vedou.
Čtěte také
V té době už byl Kapitol a s ním celý Washington v troskách. V srpnu téhož roku ho dobyly britské jednotky a americké vládní a parlamentní budovy vypálily a vyrabovaly. Terčem jejich řádění se tehdy stal i Bílý dům, odkud si britští vojáci stejně jako z Kapitolu odnášeli suvenýry třeba v podobě oblečení prezidenta Madisona.
Totožné obrázky nabídl i Washington dnešních dnů, kdy si rádoby američtí vlastenci brali z kanceláří šéfky Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové a dalších politiků upomínky na proniknutí do staroslavného Kongresu a vítězně se s nimi fotili. Jak říká klasik, v historii už tu všechno bylo.
Navzdory tragickým událostem pro americkou metropoli nepatří střety z před 200 let ke známým konfliktům. V očích Američanů je zcela zastiňuje válka za nezávislost na konci předchozího století. Pro Evropu byl v té době mnohem důležitější konflikt s napoleonskou Francií.
Čtěte také
Ve Spojených státech se proto také někdy o tehdejších bojích s Británií mluví jako o válce, kterou si nikdo nepamatuje. Nezbývá než doufat, že i na současné hrůzné výjevy z Kapitolu a otevřený útok na jeden z pilířů demokracie v USA bude možné brzy zapomenout a připomínat je budou už jen historické záznamy. A že se americká politika zotaví z tohoto neblahého dědictví po Donaldu Trumpovi rychleji, než jak dlouho trvala nová výstavba Washingtonu po britském řádění v 19. století.
Jeden vysoce symbolický pozůstatek na tehdejší události přesto Američanům přetrval až do dnešních dnů a hrdě se k němu hlásí. Během bojů vznikla báseň Hvězdami posetý prapor. Ta se později stala hymnou Spojených států a v současnosti je možná jednou z mála věcí, která spojuje hluboce rozdělenou americkou společnost i politiku.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka