Fidel Castro po roce nepřítomnosti

S mírným zjednodušením lze říci, že nic. Jeho o pět let mladší bratr Raúl vyměnil sice celou řadu vysokých úředníků, kteří jsou mu podle pozorovatelů bližší, ale na vrcholné vedení státu nesáhl. Tyto ministry jmenoval Fidel právě před rokem v den, kdy odcházel na zdravotní dovolenou, dá-li se to tak říci. Z dnešního pohledu se to totiž jeví tak, že nikdy nepustil otěže z rukou. Po celou dobu je zmiňován první muž země a také hned jak se trochu zotavil, začal hovořit do chodu státu. Jednal s venezuelským kolegou Hugo Chávezem, který ho obdivje, zúčastnil se různých rozhovorů a telemostů. Občas se objevuje i na obrazovce ale zatím nikdy nevystoupil na veřejnosti. Naposledy to bylo vloni na oslavách státního svátku 26. července, kdy dokonce žertoval na úkor Spojených států. Při troše sarkasmu připomíná Usámu bin Ládina, kterého také žádný nezaujatý pozorovatel osobně už dlouho neviděl, jen občas je ho možno vídat na videu. A také se vyznačuje silnými slovy na účet Washingtonu. Kdyby oba umřeli, nemusel by se to svět dlouho dozvědět.

Fidel Castro však žije, o tom není nejmenších pochyb. Naposledy brojil koncem minulého týdne proti čtyřem kubánským sportovcům, kteří využili příležitost na Panamerických hrách v Brazilii a po anglicku zmizeli. Byli mezi nimi dva významní boxeři a v článku, který Castro publikoval v havanském provládním listu Granma, napsal, že byli knockautováni americkými dolary. A obvinil Washington, že kubánské dezertéry zkorumpoval. Kubánských emigrantů však v poslední době přibývá. Nemohou za to amrické dolary ale neutěšený a bezvýchodný život na ostrově.

Pro mladší českou generaci stojí možná za to připomenout, že jedna z mála cest, jak se dostat za vlády komunistů na západ, představoval sport a výjezdy na zahraniční utkání. A nebylo málo těch Čechů a Slováků, kteří využili příležitosti. Je to přece jen snazší než se proplétat minovým polem, přestříhávat ostnatý drát, nechat se honit cvičenými psy nebo pokusit se na voru přistát u severoamerických břehů.

Zřejmě obava z dalších útěků vedl kubánské sportovní činovníky k tomu, aby přímo z hřiště, kde vítězstvím nad Venezolany získali kubánští volejbalisté bronzovou medaili, odvezli své svěřence přímo na letiště. Ani jim nedovolili účastnit se předávání cen, ani jim nedali čas sbalit si v hotelu své věci.

Dvacátéhošestého července vystoupil na oslavách Fidelův bratr 75-letý Raúl. Z jeho slov vyplynulo, že Kuba vylučuje jakýkoli dialog se současnou administrativou George Bushe a připravuje se na případný útok Severoameričanů. Aby to neznělo tak studenoválečnicky Raúl Castro odkládá dialog na dobu příští administrativy. "Ta bude muset rozhodnout", prohlásil, "jestli bude pokračovat v absurdní, nelegální a nepodařené politice vůči Kubě nebo přijme olivovou ratolest, kterou jí nabízíme." Když hovořil o Evropské unii, prohlásil, že "kubánský lid neustoupí ani o píď před pokusy nátlaku a vydírání ze strany některých zemí unie ani nepřistoupí na jednostranné ústupky byťsi by byly minimální." Nejzajímavější pasáží jeho projevu však bylo hodnocení neutěšené hospodářské situace ostrova. Raúl Castro přiznal, že po 54 letech od počátku revoluce mzda průměrného Kubánce je tak nízká, že nestačí pokrýt jeho základní potřeby: "Mzdy přestaly prakticky plnit svou úlohu zajišťovat socialistický princip, že každý přispívá podle svých schopností a dostává podle odvedené práce." Je to vůbec poprvé, co jeden z nejvyšších představitelů veřejně přiznal chyby ve mzdové politice země, které, jak Raúl Castro dodal, motivují některé občany k "nedisciplinovanosti".

V zásadě však Raúl Castro neřekl nic nového, co by Kubánci nevěděli už před rokem, kdy Fidel formálně a dočasně předal moc nad ostrovem bratrovi. Skutečnost, že se za rok fyzické nepřítomnosti Fidela Castra nic nezměnilo, je vlastně úspěchem jeho politiky. Mnozí zagraniční pozorovatelé totiž očekávali, že na ostrově bez Fidela navládne chaos.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .