Fatální rozhodování KDU-ČSL

Dosud politikové předkládali spíše jen chiméry, nemající naději na přežití. Přesto je to velké překvapení a pro zúčastněné může mít velmi obtížnou dohru.

Je nabíledni, že černého Petra budou mít především politikové KDU-ČSL. Na jedné straně je jejich spolupráce s ČSSD docela přirozená, protože tato strana má převážně členstvo a voličstvo středního a staršího věku a sociální témata jí proto vůbec nejsou cizí. Proto také otázka, zda spolupracovat více s levicí nebo pravicí byla tématem, na kterém snad jako jediné otázce se strana dlouhodobě štěpila. Na straně druhé je tu uvažovaná spolupráce s KSČM. Je třeba říci spolupráce, protože ona slibovaná tolerance nějakou spolupráci prostě předpokládá. A KSČM rozhodně není stranou, která by dávala komukoliv cokoliv zadarmo.

Jak s tímto nebezpečím naloží politikové, voliči a členové KDU-ČSL, když vedení této strany už přes rok intenzivně a stále dokola opakuje, že pro jejich stranu je nepřijatelná jakákoliv spolupráce s KSČM. Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek neváhal označit KSČM za zločineckou organizaci a dostalo se mu za to trestního oznámení. Servis ČTK připomíná Kalouskův výrok těsně po volbách, kdy prohlásil, že křesťanští demokraté neprodávají svá křesla. Slíbili jsme voličům, že se nebudeme podílet na žádné vládě, která by se opírala byť jenom o jeden jediný komunistický hlas, a držíme slovo. Tolik Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL, strany, která je podle všeho nyní připravena vládnout v koaliční vládě s tichou podporou KSČM.

Je tedy otázka, jak na tento pragmatický tah zareagují voliči a členové KDU-ČSL. Ti jistě budou ve velmi obtížné situaci. Jejich strana se vždy chovala velmi pragmaticky a jejím hlavním cílem bylo získání alespoň části moci. V tomto směru byli její stratégové velmi vynalézaví a jiné politické strany se od nich mohli učit. To by bylo v pořádku, cílem každé politické strany je přirozeně získání moci.

Od toho se ale odvíjí otázka, kam až je možné v pragmatismu zajít a jaké principy je možné na této cestě opustit a které už ne. Na první pohled by se mohlo zdát, že popření předvolebního slibu nespolupracovat a nenechat se tolerovat KSČM je bezprecedentním pošlapáním jakéhokoliv principu. Může to tak být a kdo něco takového činí, musí to velmi citlivě a odpovědně posoudit. A také si říci, co ho to může stát.

Ale nezapomeňme i na druhý pohled. I s principy je to totiž složité. Zkusme příklad ze sousedního Slovenska. Tamní křesťanští demokraté, kteří byli ještě krátce před červnovými mimořádnými volbami členy pravicové reformní koalice premiéra Mikuláše Dzurindy, trvali na některých principech. Nejprve na svém programovém cíli o tzv. doložce svědomí. Kvůli tomu vystoupili z vládní koalice a způsobili tím předčasné volby, čímž reformní vláda musela skončit o půl roku dříve. Pak trvali na tom, že nikdy nemohou spolupracovat s HZDS bývalého premiéra Vladimíra Mečiara. Tím zablokovali obnovení středopravé koalice a pomohli tak vytvoření levicové vlády za podpory nacionalistických sil, a to včetně odmítaného HZDS Vladimíra Mečiara.

Tato vláda se chystá zrušit či oslabit všechny reformy, které byly zaváděny i za pomoci KDH. A navíc má Slovensko vládu, na kterou s obavami hledí Evropa, právě díky účasti nacionalistů. Dá se tedy říci, že KDH tím, že trvalo na jednom principu, popřelo jiný a také svou dosavadní politiku. Je to tedy složitá otázka, jak se zachovat s principy.

Vraťme se do České republiky. KDU-ČSL se nyní vlastně staví do pozice, že je v podobné situaci. Na jedné straně může trvat na své slibu, že s KSČM nikdy nebude spolupracovat. Výsledkem by pravděpodobně byla spolupráce ODS a ČSSD, která slibovala odstavení malých stran a také změnu volebního systému, který by vymazal z politické mapy malé strany, včetně KDU-ČSL. Nebo volit spolupráci s ČSSD, která už toleranci KSČM nějak dojedná, s tím se KDU-ČSL jistě nebude špinit. Mimochodem ale, bude zajímavé sledovat, jak zareaguje KSČM, s ohledem na Kalouskovo označení této strany za zločineckou organizaci. Ale v české politice je asi možné všechno.

Ještě jeden aspekt bude zajisté důležitý při vnitrostranickém posuzování spolupráce KDU-ČSL s KSČM. Můžeme si všimnout, že velmi ostrá antikomunistická rétorika velmi zesílila u křesťanských demokratů zejména v souvislosti se sílící spoluprací ČSSD a KSČM. Ta začala zejména s nástupem vlády Jiřího Paroubka. Ten velmi obratně manévroval mezi všemi politickými stranami, včetně této strany, se kterou se mu podařilo prosadit několik klíčových zákonů. Často citován je jeho výrok, že zákony potřebné pro tuto zemi bude prosazovat i s komunisty, i s Marťany, pokud by byli ve sněmovně.

KDU-ČSL v této situaci nezbývalo nic jiného než se ostře vymezovat proti této spolupráci ČSSD a KSČM, protože díky ní byla často jako koaliční strana odstavena na vedlejší kolej. Často byla proto kladena otázka, do jaké míry je Kalouskův antikomunismus opravdu autentický a do jaké míry je to hlavně otázka politické taktiky a pragmatismu. Nyní ovšem ČSSD a KSČM dohromady většinu nemají, proto nebude možné KDU-ČSL na vedlejší kolej vyřadit.

To vše bude možné posoudit, až se o připravované koalici dozvíme více. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .