Fašismus za námi
„Monarchie a katolická církev způsobily, že se z fašistické Itálie nestala skutečná totalita jako v nacistickém Německu,“ říká v pořadu věnovanému Mussoliniho éře historik Pavel Helan. Druhým hostem je filozof Václav Bělohradský.
Benito Mussolini dokázal Italy přesvědčit o tom, že ze země udělá další evropskou velmoc podobnou Francii, Velké Británii nebo Německu. To byl argument, který zabral i na ty, kteří se s fašistickými ideály neztotožňovali. Celé hnutí navíc prodělalo od začátku 20. let minulého století až do konce druhé světové války značný vývoj.
Původní fašisté se cítili být zrazeni Mussoliniho oportunismem, ale skutečný zlom nastal v roce 1938 přijetím rasových zákonů a spojenectvím s nacistickým Německem. O pět let později, v roce 1943, se Itálie stala rozdělenou zemí, kdy se po Mussoliniho sesazení z funkce ministerského předsedy vytvořila na severu okupovaném Němci Sociální republika Salò se sídlem ve stejnojmenném městě na břehu jezera Lago di Garda.
Tam se již v plné míře projevila radikalizace naci-fašistické politiky spojená s pronásledováním a deportací židovského obyvatelstva, formoval se antifašistický partyzánský odboj. Jak tyto historické události zasáhly italskou identitu a proč je toto období stále hodnoceno s určitými rozpaky a rozpory zejména v samotné Itálii?
