Fandové a demonstranti
Pražské Staroměstské náměstí, na kterém se tradičně setkávají fanoušci našich sportovců při významných zápasech, si na dnešek zamluvili lékaři. Když plánovali demonstraci, nemohli tušit, že jejich akci bude konkurovat olympijské semifinále v hokeji.
Organizátoři veřejného sportovního přenosu, který bude na demonstraci lékařů bezprostředně časově navazovat, se proto rozhodli promítat hokejové utkání na nedalekém náměstí Václavském. Je to rozumné, protože skandování a troubení shromažďujících se fanoušků by nepochybně rušilo projevy lékařů. Pokud jde o demonstrující doktory, někteří z nich se určitě po svém mítinku přesunou ze Staroměstského náměstí na Václavské. Především ti mimopražští tím mohou vyřešit problém, jak vyplísnit svého ministra a současně nepřijít o hokej. Na Václaváku se pak větší koncentrace lékařů může hodit - čeká se infarktové drama. Ostatně, jedním z hesel pro Staroměstské náměstí je tvrzení: "Naší prioritou jsou pacienti." Jako ideální transparent pro obě náměstí se mimochodem nabízí prosté "Zvítězíme!"
Stylové je přijet do Prahy v bílém plášti, pod kterým se hodí mít prozíravě hokejový dres, nejlépe s číslem šedesát osm. To kvůli rituálu "kdo neskáče, není Čech". Vypadalo by zvláštně, kdyby před velkoplošnou obrazovkou poskakovali lidé v bílých pláštích. Jenomže nepřidat se k poskakujícím by zavdalo podezření z nadržování Švédům, čehož by se mohli sarkasticky chytit ministr zdravotnictví s premiérem. Vstupujeme do dramatického dne. U demonstrace lékařů můžeme předem očekávat náladu bojovně chmurnou. Chtělo by to, aby se pak fanoušci rozcházeli v atmosféře bojovně nadšené. Zda bude profesní skepse doktorů kompenzována vlasteneckou euforií, mají na hokejkách naši reprezentanti. Chce to výhru!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.