Fair play pro lidovce!

Jen o málo lépe je na tom novinář, pokud médium, v němž je zaveden, není programově nekonformní. Není sice závislý na politické straně, ale má nad sebou šéfredaktora, a ten majitele nebo zřizovatele, jemuž není nelibost veřejnosti lhostejná.

Nejsem politik. A jako příležitostný novinář-amatér nejsem na svém žurnalistickém výkonu hmotně závislý. Mohu si tedy dovolit jistý "nadstandard" a neshodnout se s rozpoložením většiny. Chci se totiž zastat lidovců. Nechci je vynášet, tím méně je oslavovat. Jen se jich zastat. Trochu.

Vím, že v tomto případě mám handicap. Netajím se tím, že jsem křesťan, nadto katolický (byť ekumenicky smýšlející). Někdo si možná pamatuje, že jsem kdysi sloužil premiéru Pithartovi, který se pak stal lidovcem. Podezření z mé podjatosti je proto jaksi nasnadě. Nebudu je vyvracet; ono to nejde. A proto k věci.

Prohlásit v dobách mého mládí o dámě, že má minulost, znamenalo zapochybovat o její počestnosti. Nuže, KDU-ČSL může o sobě říci větším právem než ČSSD, že je z dnešních parlamentních stran tou nejstarší. Má tedy za sebou minulost. Je to minulost plná kompromisů, nadto v menšinové pozici.

K té ji odsuzuje fakt, že se hlásí se ke křesťanství v zemi, která se mu vzdálila víc než jiné země. Přitom je to normální politická strana usilující o podíl na moci, nikoli součást církve. V tom nemají jasno dokonce ani mnozí lidovci. - Novináři se o ní zmiňují s jakýmsi samozřejmým despektem. Strana se o antipatie nemusí zasazovat, ony tu jsou, jak se říká, a priori. - Bylo to vidět i na renomé, přiklepnutém Josefu Luxovi. Přezdívku "had na tři" vymysleli sládkovci. Promptně ji převzala ODS a po ní i široká veřejnost. Po létech, která uběhla od jeho smrti je kdekomu jasné, že to bylo nespravedlivé. Pokud vím, nikdo to neodvolal.

Zvláštní slabinou KDU je současný předseda. Je spjat se závažnými podezřeními. Žádné nebylo prokázáno, ale ani rozptýleno. I v jiných stranách jsou na tom mnozí podobně, ale pan Kalousek je šéfem. - Přitom to, co jako předseda veřejně glosoval nebo o čem veřejně rozhodl, bylo, myslím, rozumné. Také bylo na místě vyvodit důsledky z nepravostí kolem pana Grosse. Že na to ze špičkových politiků tak důrazně tlačil právě pan Kalousek, je ovšem prekérní. Myslím, že to lidovcům spíše ublížilo.

Politickou scénu tradičně dělíme na pravici a levici. Kritériem je ekonomická a sociální politika. V tomto ohledu KDU byla a je stranou bytostně středovou. Nikoli z konjunkturálních důvodů. Vychází ze stoleté tradice papežských sociálních encyklik, obohacené západoněmeckou praxí sociálního tržního hospodářství. KDU prostě nemůže jinak. - Středová pozice jí zajišťuje možnost koaliční spolupráce na obě strany. Je jasné, že např. v koalici s pravicovou ODS bude KDU prosazovat levicové prvky svého programu, zatímco v koalici s levicovou ČSSD tomu bude naopak (což se ostatně stalo v souvislosti s návrhem zákoníku práce).

Je zvláštní, že to někoho stále překvapuje a že někteří sociální, předtím zase občanští demokraté pokládají za vhodné veřejně sočit na KDU pro její údajnou proradnost. Zřejmě jde o obecnější defekt české politiky, o neschopnost koaličního myšlení.

Nejvíc nevraží na lidovce zpravidla jejich silnější koaliční partner. Když to byla Klausova ODS, ujišťoval Miloš Zeman, že právě oni mají k jeho ČSSD nejblíž. Nyní si na nich chladí žáhu Grossova a poté Paroubkova ČSSD, zatímco pan Topolánek dává svým drsňáckým způsobem najevo jakousi benevolenci. - Nevím, zda lidovcům stálo za to popudit premiéra podporou nápadu s parlamentní komisí, která má vyšetřit privatizaci Unipetrolu, když se ví předem, že to k ničemu nebude. Kdyby v tom byli zdrženlivější, snad by jejich výhrady k zákoníku práce působily věrohodněji. Možná i účinněji.

Je moudré vládní koalici teď nerozbíjet a je pošetilé lidovce k tomu provokativně vyzývat. KDU se přitom chová konzistentně, podle své přirozenosti, lze-li tak říci. Je užitečnější jí rozumět, než ji stavět na pranýř nebo z ní dělat otloukánka. Měřítka na ni kladená by měla být stejná jako u jiných stran.