Extrémní pravice a (nejen) státní alibismus
Případ, který je opakováním loňského precedentu, v němž sehrály určující roli soudy, správní i městský, je ilustrací závažného neduhu, který ochromuje naše instituce. Nejen ty soudní, ale administrativu vůbec, obávám se. Tím neduhem je alibismus. Akademický slovník ho definuje jako "opatrnickou snahu vyhnout se odpovědnosti".
Jó, kdyby tu byl neosobní mechanismus, který by rozhodoval za nás! Nějaký lakmusový papírek. Nebo vhodně naprogramovaný počítač, z něhož by vyjelo, zda akci povolit nebo nepovolit. To by se to úřadovalo! To by se soudilo!
Nejčastější podobou soudcovského alibismu je důsledné přidržování se litery zákona. Zákony ovšem tvoří zákonodárci, a všichni víme, jak. V praxi se pak ukáže, že zákon funguje jinak, než se předpokládalo, ale zákonodárci se k lepší normotvorbě nemají, mají jiné starosti.
Nedokonalostí právního řádu však využívají nejen soudci. Častokrát jsme slyšeli od politika či jinak exponovaného činitele, že to, čeho se dopustil (a v čem tušíme úskok, podraz, zištný manévr), neodporuje zákonu. Znalost litery zákona, spíše však dovednost proplouvat jeho mezerami a protimluvy, pak supluje soudnost a svědomí.
Na soudcovský a úřednický alibismus je dobře vidět. On se ale vyskytuje i jinde. Třeba alibismus výrobců: životnost jejich produktů se často rovná záruční době. Nebo alibismus mnohých lékařů. Nebo dokonce alibismus rodičovský. Táta s mámou se dětem moc nevěnují, ale pořídí jim spoustu nákladných krámů, "aby jim pak nikdo nic nevyčítal".
To je důležité: nemít oplétačky, komplikace. To je strategie člověka s nedostatečnou sebejistotou, strategie poddaného, který se neodhodlá nést kůži na trh. Asi v sobě pořád nese citově frustrované nebo špatně vychované dítě, které chce vyjít s vnitřně neakceptovanou, ale stále mocnou autoritou. - Že by tato situace, v podstatě patologická, určovala chování dospělých příslušníků celých stavů čili branží, včetně institucí státní moci zákonodárné, výkonné a soudní? Říká se mi to nesnadno, ale tak nějak to asi bude.
Proto oceňuji kuráž pražského primátora nejen při výstupu na nejvyšší horu světa, ale i v tomto případě. Ani mu tolik nezazlívám, že ji politicky zúročí. Představme si, že by ji tentokrát neprojevil: to by byla ostuda! - Ale stejně by si měl hledět svých úředníků, aby byli méně alibističtí a více kurážní a nenechávali řešení prekérních problémů jen na něm.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na
přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.