Exotické suvenýry z cest? Blechy a larvy v pod kůží
Bodnutí krev sajícím hmyzem je v cizině mnohem nebezpečnější než u nás. Ne kvůli bodnutí, ale kvůli riziku nákazy různými exotickými nemocemi. Pojem exotický je ale relativní. Hmyz nezná hranice států, a může se šířit různými způsoby do všech míst, kde se mu bude dařit.
Někdy k takovému šíření přispívají i lidé, kdy hmyz bývá nechtěným cestujícím na palubách lodí a letadel. Hmyz ale může cestovat i na lidském těle, jako velmi zvláštní suvenýr z dovolené.
„Z našich dovolených si můžeme dovézt dva zástupce: jednak miázní mouchy, pak také písečné blechy,“ uvedl v Magazínu Leonardo parazitolog Jan Votýpka.
Písečné blechy se vyznačují tím, že zalézají do podkoží, do kterého vnikají v místech, kde je kůže měkčí. „Většinou na dolních končetinách, v patě zespoda do plosky nohou nebo, a to bývá nejčastěji, pod nehty.“
Zde se usadí samička a mnohonásobně zvětší své tělo, které se vyplní vajíčky. Když jsou plně zralá, samička začne svědit, a my ve snaze se svědění zbavit, vytlačíme vajíčka ven.
„A to je samičin cíl, protože jen tak se životní cyklus může opakovat,“ dodal expert.
S tímto cizopasníkem se původně lidé mohli setkat pouze v Novém světě, ale odtud byl během období obchodu s černochy zavlečen do Afriky, následně na Madagaskar a pak i na indický subkontinent, vysvětlil Votýpka.
„Pokud navštívíme tato místa a budeme se pohybovat třeba bosí, máme šanci se s pouštní blechou setkat a eventuálně si ji dovézt i k nám domů.“
Samotný pobyt parazita v našem podkoží nás neohrožuje. „Pokud tam zůstává sám a ojedinělý, tak je to lehce traumatizující zážitek, ale nic vážného se nám většinou nestane,“ uklidňuje odborník.
Dalším, možná ještě děsivějším zážitkem je setkání s miázní mouchou. „Ta naklade svá vajíčka nebo spíš pohyblivé larvy na naší kůži nebo oblečení, a tyto larvy zalezou do kůže nebo i do tělesných otvorů, tedy úst, nosu a podobně.“
„Jsou tak malé, že si jich nevšimneme. Pak se začnou vyvíjet v kůži nebo sliznici, a toho už si všimneme, protože je to bolestivé, člověk dokonce cítí jistý pohyb v daném místě,“ popsal Votýpka.
Mimo samotný fakt, že něco žije v naší kůži, nám larvy potíže nezpůsobí, ničím nás nenakazí. „Většinou tato infekce není spojená s žádnou další infekcí bakteriálního nebo houbového původu,“ ujistil parazitolog.
Jeden typ miázní mouchy je používám i v léčbě, u nás jde dokonce o léčbu částečně placenou pojišťovnou.
Pokud mají pacienti špatně se hojící rány, například v případě tzv. diabetické nohy, je možné využít tyto miázní mouchy k odstranění špatné, poškozené a hnisající tkáně, které provedou díky své malé velikosti precizněji, než by dokázal člověk.
„Nejen, že mechanicky odstaní poškozenou tkáň, ale do místa svého působení vylučují antimikrobiální látky a svým pohybem dělají jakousi minimasáž a pomáhají hojení. Pokud tedy člověk zvládne tu psychickou zátěž, kterou jsou vyvíjející se larvy v jeho těle, pak už můžeme mluvit jen o pozitivních účincích,“ chválil působení parazita Jan Votýpka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka