Exkluzivně: Dusili mě v plynové masce, líčí ruské výslechy ukrajinský aktivista Afanasjev
Prahu nedávno navštívil Ukrajinec Hennadij Afanasjev, jeden z obviněných v případě takzvané „teroristické skupiny Oleha Sencova". Afanasjeva zadržela ruská tajná služba FSB v květnu 2014 v krymském Simferopolu. Do té doby vlastně nebyl politicky aktivní, na jaře 2014 se přidal k hnutí za jednotnou Ukrajinu a odmítl připojení Krymu k Rusku. Obviněn byl z terorismu, poté vězněn a mučen ruskými bezpečnostními orgány. Propuštěn byl 14. června 2016. Co v těchto dvou letech zažil? V ČR pobýval na pozvání Člověka v tísni. Českému rozhlasu poskytl o událostech otevřené svědectví.
„Do roku 2014 jsem se věnoval fotografování, studoval jsem a pohyboval se v kruhu tvůrčích lidí, kteří se o politiku v zásadě nezajímali. Když ale začaly události na Majdanu, obyvatelé Krymu sledovali, jak to celé líčí ruská televize,“ uvádí Afanasjev a dodává, že ruská propaganda jednostranně převrácela skutečnosti, což zjistil poté, co se 16. února na Majdanu ocitl a vše viděl na vlastní oči. „V Bankovní ulici u prezidentského paláce bylo vylepeno přes sto fotografií příslušníků zvláštní jednotky Berkut, kteří stříleli do lidí a bili je. Už tehdy tam byli dva mrtví. Jak říkám - viděl jsem to na vlastní oči a byl to docela jiný obrázek než ty z ruské televize. Člověk si tam připadal jako na pohřbu, cítil jsem totéž pohnutí v srdci.“
Hennadij Afanasjev je ukrajinský fotograf, aktivista proti anexi Krymu Ruskou federací a politický vězeň odsouzený v kauze údajné teroristické skupiny Oleha Sencova. V květnu 2014 byl zatčen ruskou bezpečnostní službou FSB v krymském Simferopolu a společně s Olehem Sencovem a Olexandrem Kolčenkem obviněn. V roce 2015 byl odsouzen za organizování teroristického společenství k sedmi letům vězení. Během uvěznění byl mnohokrát a velmi krutě ruskými bezpečnostními orgány ponižován a mučen. Propuštěn byl 14. června 2016 po té, co ho a dalšího vězně Jujije Sološenka Rusko vyměnilo za dva oděské novináře. V cele tedy strávil více než dva roky.
Po návratu na Krym, to již začaly pogromy a vraždění v Kyjevi, se postupně zapojoval do nenásilných protestů proti Janukovyčově vládě. Ulice brzy zaplnila placená separistická opozice ozbrojených kubáňských kozáků, Krym byl obsazený vojáky. „Dokázali jsme dát dohromady deset tisíc Ukrajinců, kteří se nebáli nikoho a ničeho. Hodně často mi tehdy vyhrožovali, ale obvykle ne přímo. To už jsme věděli o prvních zmizelých a unesených. Zasloužili se o to například Noční vlci. Existují videozáznamy, jak jsou lidé násilím strkáni do aut, takže můžeme otevřeně tvrdit, že takových činů se dopouštěla takzvaná Krymská sebeobrana a kubáňští kozáci,“ uvádí.
Únos, rány do hlavy a domovní prohlídka
Do vězení se Afanasjev dostal 9. května, v Den vítězství, s nímž Rusko velmi aktivně pracuje a všemožně ho popularizuje. „Šel jsem na přehlídku a pak jsem i s fotoaparátem, který mám skoro vždy s sebou, vyrazil na rande. Což vypadá hodně absurdně, když jsem se měl připravovat k teroristickým útokům. Než jsem se ale za svou dívkou dostal, na autobusové zastávce na mě najednou zaútočili jacísi lidé. Víceméně jsem pochopil, že je zle, protože najednou za mnou běželi dva hromotluci. Stačila vteřina - a už jsem ležel na zemi a oni mě začali mlátit. Měli krátké samopaly a maskáče, a ještě si pamatuju, jak to nějací novináři natáčeli a fotili. Pak mi na hlavu nasadili černý pytel, chytili mě za ruce a za nohy, hodili na zadní sedadlo auta, sedli si na mě a vezli mě pryč,“ líčí únos aktivista.
Afanasjevovi prohlédli fotoaparát i telefon, kde našli číslo na reřiséra Oleha Sencova, s nímž si ovšem fotograf domouval pouze pracovní spolupráci na castingu. Poté Afanasjevovi prohledali celý dům. Po celou dobu muže fyzicky napadali. „Zvedli mě ze země v našem domě, vrazili zpátky do auta a odvezli do budovy bývalé SBU a zavedli mě do jedné kanceláře. Tam byli tři vyšetřovatelé z Moskvy. Všichni, včetně těch, co mě zatýkali, na mě činili psychologický nátlak - prý že na mě přišla udání a že budu sedět a sedět. A že sedět bude i moje matka, která zatím byla na svobodě. A do toho mě bili - hlavně do hlavy, tam, kde mám vlasy, a do břicha, aby nebylo nic vidět. Jakoukoli výpověď jsem odmítl, protože jsem věděl, že proti mně nemají žádné důkazy,“ popisuje.
Praktiky ruských orgánů během výslechů i celého pobytu ve vězení byly podle Afanasjevova svědectví nelidské a brutální. „Vyslýchali mě a zároveň mučili. Bili mě pěstmi, pak si zase nasazovali boxerské rukavice. Mlátili mě po dvojicích i po trojicích. Pak mi na hlavu narazili igelitku, a když jsem se začínal dusit a ztrácel jsem vědomí, tak mě polévali vodou. Dokonce kolem mě mávali mečem a vyhrožovali, že mi useknou hlavu. Byli veselí, měli velkou radost, že mě můžou takhle deptat, nadávali mi do fašistů a banderovců a všelijaké sprosťárny se z nich jen valily," uvádí a v děsivém popisu fyzického utrpení pokračuje.
Podpis, soud a deport do lágru
„Nasadili mně plynovou masku, od hadice odšroubovali filtr a zacpávali ji rukou. Já byl přitom za zápěstí připoutaný ke kovové židli. Když jsem se začínal dusit, hadici povolili, nastříkali do ní nějaký sprej a já začal zvracet, až jsem se v té masce zvratky zalykal. To bylo opravdu hrozné, příšerné - buď jsem zvracel, nebo mě dusily ty zvratky. Tak mi masku vždycky sundali, přivedli mě k vědomí a zase všechno opakovali,“ líčí. Afanasjev další mučení nevydržel a podepsal výpověď.
V mučících praktikách i dalším nátlaku nepolevovali Afanasjevovi věznitelé ani v dalších týdnech, své požadavky na doznání stupňovali. „Skončilo to všechno tím, že se mnou proběhl soud, u kterého byl jen prokurátor a soudci, jinak nikdo. Dokonce i advokáti tam přišli jen jednou a pak už se neobjevili. Řekl jsem, že Oleha Sencova jsem viděl jedinkrát v životě a že nepatřím ani k jeho okruhu, ani ke Kolčenkovu. Hned po soudu mě odvezli do vězení a okamžitě zbili, což už ovšem bylo fixováno, protože mezitím jsem získal dobrého advokáta. Pak mě odvezli do bývalého gulagovského lágru v republice Komi, kde se od stalinských dob nic nezměnilo. Podstrčili mi i žiletku, jestli se náhodou nepodříznu. Seděl jsem v nejhorších tamních podmínkách - v baráku o ploše 150 metrů pro sto lidí. Třikrát jsem držel hladovku, byl jsem často nemocný a nikdo mě neléčil, zato se snažili mě přinutit, abych přijal ruské občanství, což jsem neudělal,“ říká Afanasjev.
Ke konci věznění aktivistu tři měsíce drželi na samotce, poté ho nečekaně letecky převezli do Moskvy. „Zase mi vyhrožovali, ale tentokrát už jsem nepodlehl. Byl jsem tam ještě dva měsíce, držel jsem hladovku a stále psal stížnosti. Dověděl jsem se, že bych měl dostat milost, ale to mi moji advokáti neradili… A pak jednou v jedenáct dopoledne přišli bachaři a ukázalo se, že jsem volný… ,“ nečekaným vysvobozením z ruské mučírny uzavírá Afanasjev svou zpověď.
Jak na jeho slova reaguje Martin Balcar, vedoucí kampaní české pobočky Amnesty International? Poslechněte si celý pořad Zaostřeno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.