Evropští ministři vyzývají k volební účasti

V celoevropském průzkumu dopadla dokonce Česká republika nejhůře ze všech, k volbám by se mělo dostavit ještě méně voličů než jedna pětina, zatímco například v Belgii by to mohly být až tři čtvrtiny voličů. Svědčí to o něčem? Na jedné straně o tom, že obecně zájem o volby je v demokratických poměrech stále menší. Účast při volbách klesá. Je to problém nejen přistupujících zemí, ale všech zemí Evropské unie. Také v nich je průměrná předpokládaná účast pod polovinou a snažili se ji zvýšit i ministři zahraničních věcí Evropské unie ve své středeční společné výzvě k volbám. Může to ovšem ale také znamenat nejen apatii, ale i relativní spokojenost s tím, co vlády jednotlivých zemí předvádějí. K volbám se totiž chodí hlavně tehdy, když nazraje čas ke změně.

"Jděte k evropským volbám. Nedopusťte, aby se o vaší budoucnosti rozhodovalo bez vás," vyzývají ministři včetně českého - Cyrila Svobody. Je otázka, jak tento hlas vyslyší zhruba 338 miliónů potencionálních voličů, kteří mají zvolit sedmset dvaatřicet nových europoslanců. Jak se zdá, nejistota ohledně významu Evropského parlamentu je zatím stále vysoká. Proto také ministři ve své výzvě připomínají, že "Evropa je mnohem více než jednotný trh, je to živoucí společenství hodnot a cílů. Není abstraktním pojmem, ale součástí každodenního života nás všech." Výzva také podle servisu ČTK připomíná klíčovou roli Evropského parlamentu při vytváření společných pravidel, ovlivňujících všední život.

Voliči ale vesměs spíše stále spoléhají více na své národní parlamenty než na ten evropský. Odráží se v tom ostatně i stále trvající neujasněnost demokratického fungování Evropské unie a jejích institucí. Někdy se hovoří i o deficitu demokracie v Evropské unii, protože její instituce stále nefungují jako plnohodnotné v rámci demokratického státu, jak je to známo z institucí národních. Jenže v tom je právě celý paradox evropského sjednocování. Demokratický deficit totiž nejvíce kritizují ti, kteří jsou proti pevnější státní struktuře Evropského unie, tedy cestě k jakémusi, pejorativně nazývanému superstátu. Jenže bez těsnější integrace není možné prohlubovat ani klasické nástroje demokracie, jako je například elementární vztah moci zákonodárné a výkonné.

O tom bude Evropa v dalším funkčním období Evropského parlamentu teprve diskutovat a tak není divu, že voliči jsou trochu zmateni. Budou totiž příští týden volit do něčeho, o čem ještě přesně neví, jak bude na konci funkčního období vypadat. Možná právě proto by ale měli volit odpovědně, protože právě na jejich vyslancích bude záležet průběh takové diskuse. Ať už se totiž Evropská unie vydá cestou užší nebo naopak volnější spolupráce, vždy by to měl být parlament, který bude hlavní spojnicí mezi demokratickou vůlí občanů a byrokratickými institucemi.

Průzkumy volebních preferencí zatím odrážejí spíše vnitropolitickou situaci. Nejsilnějšími stranami zůstávají zatím strany opoziční a co se týče Evropské unie, spíše skeptické. V průzkumech nejsilnější ODS Evropskou unii neodmítá, obviňuje ji však z přílišného centralismu a českou vládu pak z toho, že s ní vyjednala ponižující podmínky. Druhá KSČM Evropskou unii odmítá zcela, byť na své kandidátce vysílá ne zase tak striktní odpůrce. Teprve na třetím a čtvrtém místě je vládní ČSSD a KDU-ČSL, strany, které si zakládají na svém evropském image, byť jejich, hlavně starší voliči i sympatizanti také nejsou v této věci zcela jednoznační.

Dále trvá, že zajímavým momentem evropských voleb v České republice může být etablování nových politických sil, nyní etablovaných spíše v komunální politice a v Senátu. Sdružení nezávislých kandidátů a Evropští demokraté a také Nezávislí se mohou do Evropského parlamentu dostat a bude pak jen na nich, zda-li se pokusí tuto svou devízu zúročit i v domácí politice, například tím, že zaujmou místo i v Poslanecké sněmovně, ze které budou mít vliv i na vládu.

V každém případě ale platí, že příprava na evropské volby v České republice zatím svědčí spíše o malé důvěře voličů v Evropský parlament. O to větší výzva pro politiky, aby se to v průběhu volebního období pokusili změnit. Mělo by se změnit nazírání na evropské věci a měnit se bude jistě i Evropská unie. I ti největší euroskeptikové, varující před dalším ujařmením České republiky, musejí uznat, že nyní je možné o věcech přinejmenším spolurozhodovat.