Evropské potíže britských konzervativců

Tato zkušenost asi schází Davidovi Cameronovi, který od loňského podzimu stojí v čele britských konzervativců. Ti patří k nejvytrvalejším kritikům nešvarů Evropské unie, ale tato kritika, ač mnohdy oprávněná, jim už třikrát nepomohla vyhrát ve Spojeném království volby.

David Cameron by mohl uspět tam, kde se to nepodařilo jeho předchůdcům. Dokáže přesvědčivě představit program vlastní strany a stejně přesvědčivě jménem opozice tepat labouristickou vládu Tonyho Blaira. Aby se Cameron loni na sjezdu toryů vyšvihl do sedla, musel získat podporu euroskeptického křídla konzervativců. Těm slíbil, že jeho strana v Evropském parlamentu opustí dosavadní klub, který sdružuje většinu tradičních pravicových stran v unii.

Většinu působivých volebních slibů čeká stejný osud. Je snazší je vyslovit než plnit. První překvapení Davida Camerona čekalo, když si uvědomil, v jaké společnosti by se britští konzervativci po svém odchodu z frakce Evropské lidové strany- Evropských demokratů ocitli ve štrasburském parlamentu. Nejpočetnějšími spojenci by byli poslanci za polskou vládní stranu Právo a spravedlnost, vedle kterých evropská kritika českých občanských demokratů vypadá jako stesky chovanek švýcarského penzionátu. Dalších stoupenců by David Cameron už mnoho nezískal a s některými by se asi ani kvůli jejich extrémním názorům ani nechtěl chlubit. Možná i proto se uskutečnění slibu vytvořit vlastní frakci dočkalo odkladu nejdříve na čas po českých červnových volbách a potom dokonce na rok 2009, kdy se v Evropské unii bude volit nová várka europoslanců.

Když se z vlastního volebního slibu vyklube vyhlídka na vlastní patálii, bývá odklad nejschůdnějším řešením. Ještě zánovního šéfa britských toryů ale čekají ještě překvapivější objevy. Jako správný dědic euroskeptické premiérky Margaret Thatcherové neopomene žádnou příležitost napadnout bruselskou byrokracii, která zapleveluje Evropskou unii zbytečnými a omezujícími předpisy, které brání rozkvětu ekonomiky.

Když ale tento druh výtek adresovala "železná lady", stál v čele Evropské komise francouzský socialista Jaques Delors, který prosazoval nejen jednotný trh, ale také ochranu sociálních práv. Dnes, kdy za britské konzervativce mluví David Cameron, v čele Evropské komise úřaduje bývalý portugalský premiér José Manuel Barroso. A co něm tento měsíc napsal britský týdeník The Spectator, který má k toryům velmi blízko: Je "okouzlující a vynikající".

Čím si nynější předseda Evropské komise zasloužil takovou chválu? Například tím, že ohlásil úmysl postupně rušit zbytečné předpisy a pečlivě zvažovat, zda mají smysl ty, které se chystají. Takové úmysly by měli euroskeptici přece podpořit. Má to ale háček, který v jejich očích nabývá podoby skoby, neřkuli pořádného háku. Podpořit Barrosovy plány by ale znamenalo pochválit Evropskou komisi jako takovou a pro kované euroskeptiky podpořit nikým nevolený orgán evropských komisařů je to samé, jako kdyby měli křesťané připustit, že hříšníci v pekle dokáží vařit dobrý guláš.

Britští konzervativci nejsou jednolité těleso, jsou mezi i tací, kteří nevidí Evropskou unii jen v černé barvě. A i mezi těmi kritičtěji naladěnými najdeme prozíravé politiky. Ti tvrdí, že letošní dvojí Cameronova absence na předsummitových setkáních Evropské lidové strany-Evropských demokratů byla chyba, protože je chybou propásnout příležitost k jednání s vlivnými politiky, a to i když jejich názory nesdílíme.

Potíže britských konzervativců asi nejlépe vyjádřil jeden z jejich poslanců Daniel Hannan, když se svěřil londýnským Financial Times: "Máme problém, protože bude velice obtížné najít torye ochotné změnit názor. Lidé totiž většinou vyhledávají fakta, která vyhovují jejich předsudkům, než aby naopak změnili své předsudky, když se dostanou do rozporu s fakty."

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání