Evropská ústava

2. říjen 2003

Logo|foto:Český rozhlas

V sobotu začíná v Římě mezivládní konference, která bude jednat o podobě budoucí evropské ústavy. Že to bude debata složitá, naznačilo včerejší setkání premiérů visegrádské čtyřky. Čekalo se, zda pocestují do Říma hájit společně domluvený postoj, a ukázalo se, že ne. Na něčem se premiéři Polska, Česka, Slovenska a Maďarska shodnou, ale na něčem nikoli. V Římě budou proti sobě stát zájmy zemí velkých a malých, bohatších a chudších, členů stávajících a těch, kteří do společenství teprve vstupují.

Už z jednání Konventu, který návrh ústavy vypracoval, ale také ze všech minulých summitů Unie známe obyčej, že politici stojí na zdánlivě nesmiřitelných pozicích až do poslední možné chvíle a zpravodajové způsob politické domluvy pravidelně přirovnávají ke koňskému handlu. Je až s podivem, že se EU nerozpadla dříve, než do ní vstupujeme. Rozšíření, které Unii čeká, představuje pro toto společenství riziko zřejmě největší. Bez smlouvy, která by určila pravidla hry, by rozšíření nejspíše přivodilo pořádný chaos. Smyslem ústavy je Evropu učinit akceschopnou, přičemž ovšem v žádné členské či přistupující zemi není nouze o pochybovače, kteří v navržených změnách spatřují nějaké čertovo kopýtko.

Nikdo samozřejmě nechce kvůli integraci Evropy ztratit vliv či prodělat, jakkoli si uvědomuje, že prohrou by bylo integraci zastavit. Pokud obavy z evropské ústavy převáží nad nadějemi, výsledkem bude sňatek z rozumu. Lepší Evropa by se jejím obyvatelům podařila, kdyby převážily naděje, chuť do společné Evropy něco vložit, nikoli pouze co nejvíce vzít. Lepší by byl sňatek z lásky, ve kterém na prvním místě nevidíme sebe, ale vzájemně obohacující vztah. Toho se ovšem nedočkáme, jestliže budou politici v evropské integraci vidět pouhý byznys.

autor: iho