Evropská unie zmrazila jednání s Tureckem

Přerušení jednání je trestem za to, že Ankara v rámci už dříve podepsané dohodě o celní unii s EU odmítá otevřít své přístavy zboží z Kyperské republiky, takto členské země unie, do které chce vstoupit a jejíž severní část navíc stále okupuje.

Komisař unie pro rozšiřování Olli Rehn prohlásil, že rozhodnutí ministrů zahraničí vysílá Turecku správný signál, že tedy unie neodmítá dále o podmínkách budoucího vstupu vyjednávat, ale že trvá na nutnosti otevření země obchodu s Kyprem. Rozhodnutí je také kompromisem mezi stanoviskem Británie, že tedy Ankaru není taktické rozhněvat nějakým trestem, který by mohl unii znepřátelit celý muslimský svět a celý týden trvajícím tvrdým postojem Řecka a Kypru, že potrestání je v dané situaci nutností.

Takto se tedy vlk unijního hněvu nad trvajícím odmítáním Ankary vyhovět požadavku o volném obchodu nažral a koza předvstupních jednání zůstává celá, neboť nejde o ultimátum do kdy by Ankara měla onen negativní postoj změnit. Turecko sice přišlo s vlastním návrhem, jak otevření se obchodu s Kyprem a zároveň odstranění izolace tureckého etnika v severní části ostrova řešit, avšak unii připadal návrh příliš nekonkrétním.

Předvstupní jednání tedy nebudou pokračovat v kapitolách týkajících se dopravy, zemědělství, finančních služeb a obchodu dokud Turecko nezmění svůj postoj, což bude bedlivě sledováno a každoročně hodnoceno. Německo, které převezme po Finsku vedení unie v lednu, už slíbilo, že se bude snažit problém vyřešit v rámci jednání o celkovém politickém uspořádání na kyperském ostrově vedeném ve Spojených národech. Britská ministryně zahraničí Beckettová dokonce v rámci snah představovat "mírnost potrestání" Turecka jako krok pozitivním směrem prohlásila, že "vlak předvstupních jednání nevykolejil, ale jede dál", neboť strategická důležitost vstupu Turecka do unie je oběma stranám jasná. Evropská komise také tvrdí, že zastavení oněch několika kapitol předvstupních jednání je vlastně krokem kupředu z dosavadního přešlapování na místě, jelikož Turecko v poslední době jednání prostě vetovalo. Turecko nebylo spokojeno právě s nedostatkem pohybu v otázce trvající izolace severokyperského obyvatelstva, což otevření se obchodu s Nikosií neřešilo.

Pozorovatelé připomínají, že šalomounské řešení zároveň umožnilo vyčistit ovzduší a naladit ministry pozitivně co do příprav summitu vůdců unie ve čtvrtek a pátek tohoto týdne. Nenalezení kompromisu by totiž hrozilo narušením summitu a ubralo by mu na obvyklém optimisticky laděném lesku. Takto by summit pouze kompromisní rozhodnutí ministrů zahraničí formálně schválil.

Problém ovšem nebyl smeten ze stolu natrvalo. Po uvedených pondělních výrazech sebeuspokojení, muselo ministry zahraničí unie i Evropskou komisi v úterý zamrazit, když turecký premiér Erdogan (čti Erduan) oslovil vlastní parlament. "Rozhodnutí Evropské unie je nespravedlivé vůči Turecku", hřímal a dodal, že vztahy Ankary s Bruselem jsou nyní podrobeny "vážné zkoušce". Evropská komise musí nyní jen doufat, že do summitu už ze strany Ankary k žádným dalším projevům nevole nedojde, jinak by onen optimistický lesk mohl být nepříjemně zamlžen.

Ještě, že se z Ankary ozval střízlivý hlas ministra zahraničí Gula, který zdůraznil, že ať už unie řekla cokoli, reformní proces v Turecku bude pokračovat, neboť hospodářské i politické reformy musí být "prosazeny s odvahou a rozhodností". Nelze si než přát, aby tomu tak opravdu bylo - v zájmu lepší budoucnosti Turecka i Evropské unie, neboť celá epizoda připomněla pozorovatelům, že některé evropské vlády se už zjevně definitivně rozhodly, že Turecko bude nutné do unie vzít téměř za každou cenu a bez ohledu na to, zda kriteria vstupu opravdu splní neboť je to "politicky korektním" krokem směrem k "usmíření muslimů". Doufejme, že to je jen názor, se kterým je nutné polemizovat. Osmdesátimilionové Turecko bude bezpochyby pro unii obrovskou zátěží i když všechna předvstupní kritéria opravdu splní a ti Západoevropané, kteří dnes lamentují, že mají trh práce zavalen Poláky, zjevně netuší s čím se budou muset smířit po vstupu Ankary. To ovšem nemůže být důvodem pro odmítání tureckého členství, tak jako tomu nebylo ani před posledním kolem rozšiřování. Lze jen doufat, že "Kyperský problém" bude co nejdříve vyřešen a pozornost se opět obrátí k praktickým politickým a ekonomickým problémům, které musí být před budoucím tureckým členstvím uspokojivě vyřešeny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .