Evropou straší ptačí chřipka

Pojem ptačí chřipky evokuje dva strachy zároveň: nemoc, která dokáže být v závažných případech smrtelná, a nemoc, která se šíří volně, bez hranic, tak jak létají ptáci.

Strach nejlépe působí, když nemá pevné obrysy. Co vlastně o ptačí chřipce víme? Hodně a málo. Kosí ptactvo domácí i divoké, kdo by dokázal spočítat, kolik jich bylo. Ale více opeřenců padlo, protože je pobili lidé takříkajíc z prevence, aby se nákaza nešířila. Lidské oběti tu jsou samozřejmě také a při jejich sčítání vyjde najevo jiné překvapení. První zprávy o ptačí chřipce se datují ještě z minulého desetiletí a až nyní se počet lidí zemřelých v souvislosti s ní přiblížil stovce. Vesměs takoví, kteří žili v příliš těsné blízkosti s chovanou drůbeží. Takto tedy vypadá celosvětová nezadržitelná epidemie, morová rána současnosti?

I povinně skeptičtí vědci ale upozorňují, že nebezpečí nelze podcenit. Katastrofa může nastat v okamžiku, kdy se virus chřipky, na kterou umírají ptáci, promění ve virus, který bude schopen plně zasáhnout lidské jedince. Povaha virových onemocnění je přitom taková, že patřičnou vakcínu lze začít vyvíjet a připravovat, až když budeme vědět, jak přeměněný virus přesně vypadá. Kruh se zdánlivě uzavírá: Nyní víme málo, ale více budeme vědět, až když nebezpečí překročí pomyslný práh.

Lze se takové hrozbě bránit? Ne zcela spolehlivě, ale přece. Místo paniky přesné informace. Je jistě pravda, že na konci účtu posledního v Evropě zaznamenaného případu podobné epidemie bylo pětadvacet miliónů mrtvých, ale španělská chřipka přišla s koncem první světové války, kdy mnoho lidí bylo poznamenáno špatnou výživou a tehdejší hygienická opatření se s dnešními nedají srovnat.

Preventivní opatření jsou jistě účinná, ale kdo je dokáže důsledně dodržovat? Je snadné spustit pokřik, že to má být soused, kdo má vybít slepice nebo kachny na svém dvoře, ale těžší je vybít ty své. Ještě větší zájmy vstupují do hry u těch, které chov drůbeže živí. Už nyní hlásí vysoké ztráty chovatelé ze západní Evropy. Podle odhadů osm z deseti Italů přestalo jíst drůbeží maso, ačkoli hygienici horem dolem vysvětlují, že virus nepřežije teplotu sedmdesáti stupňů, takže k jeho usmrcení stačí každá trouba nebo sporák. Není to proto, že by spotřebitelé byli nějak zvlášť vyděšeni, ale proto, že ve chvíli, kdy cítí nejistotu, se raději drůbežímu masu vyhnou.

Ekonomické škody vyvolané změnou chování spotřebitelů se už nyní odhadují na šest set miliónů eur a pokud budou reakce stejně jako dosud nepředvídatelné, mohou být mnohem vyšší. Protože stále ještě jsme v situaci, kdy se ptačí chřipka nešíří hromadně a plošně a nenastal okamžik, kdy virus ptačí chřipky zmutuje na virus chřipky přímo ohrožující člověka. A pokud se tak stane, nikdo nedokáže předpovědět, zda mu dokážeme včas a dostatečně čelit.

Abychom toho byli schopni, potřebujeme co nejvíce přesných a spolehlivých informací: Kde a kdy se vyskytl případ podezřelého úmrtí ptáků? Nejspíše jich bude v nejbližších týdnech přibývat, protože ze svých zimovišť se začínají vracet stěhovaví ptáci. Protože zdaleka ne všichni musí být nakaženi a protože člověku stačí, aby se podezřelým případům prostě jen vyhnul, byla by panická reakce největší chybou.

Jednotlivé země svou obranu proti nákaze ptačí chřipky zatím organizují samy. Jestli ale mají být ve své snaze úspěšné, nezbývá jim než se spojit. A pokud by měl její virus zmutovat do podoby nebezpečné člověku, bude spolupráce holou nezbytností. Stojí tu tak proti sobě a možná spíše vedle sebe dvě hypotézy: Zaprvé, epidemie ptačí chřipky snadno může přerůst v epidemii ohrožující milióny lidí, a zadruhé, katastrofě lze i přesto zabránit. Přeměnu té první ve skutečnost má obrazně řečeno v rukou matka příroda. A jenom na lidech záleží, zda v tom případě bude platit i ta druhá