Eva Turnová: Žádný strach
Zbytečně prodlužovaný strach je k ničemu a zdržuje od lásky a štěstí. Je to vlastně negativně vykonstruovaná předtucha toho, co se nakonec vůbec nemusí stát. Člověk sedá do letadla, polyká neurol, pro jistotu ho zapije dvojitou whiskou, aby pak zjistil, že přistát se dá i s hořícím křídlem.
Kolik odsouzených, kteří vstupovali za bránu věznice s kalnou myslí, vychází v dobrém rozpoložení s výučním listem natěrače nebo elektrikáře, navíc s dvojnásobnými bicáky. Když se člověk topí, prostě se má snažit udržet nad vodou a celý běs kolem toho je úplně zbytečná nadstavba.
Čtěte také
První pudové strachy často zařídí rodiče. Na Matějské pouti snaživá máma statečně hází šipku z vozíku do kolejiště, aby na dítě za pár vteřin udělala bububu. A dítě dostává hned dvojí čočku – strach o vykutálenou mámu a leknutí z bubáka.
Civilizační strachy, že něco nedostaneme nebo ztratíme, nám často zajistí, že se to vážně stane. Projíždění partnerova mobilu, aby se člověk ujistil, že tam nic nenajde, často vede k opaku. A tak se bojíme a chystáme si zadní vrátka. A mezitím zažíváme kraťoučká období štěstí.
Co se stane, až umřeš
Zkouším experiment a jdu záměrně proti svému celoživotnímu návyku bát se. Cestou na úřad si výskám v autě, letní gumy mi k tomu hvízdají na zasněžené vozovce. Přijímám oznámení o exekuci a můžu se potrhat smíchy. Přišla zpráva, že zrušili koncert. No výborně, ve vyšetřeném čase se určitě stane něco parádního, díky čemu naplním lednici. Zrovna volá kolega z kapely.
Čtěte také
„Čau Evo, tak nám zrušili koncert. Co děláš?“
„Ale, zkouším překonat strach,“ odpovím.
„No jo, je taková surová doba, na jedný straně luxus, na druhý strach z možnýho konce. Ale víš co, ten strach nás nutí podívat se dovnitř. To je pořád chci tohle a chci tohle, zkus ten strach ňák použít.“
„Jak použít?“
„Bojíme se a bloudíme tím víc, čím víc těkáme. Prostě se soustřeď.“
„A ty máš nějakej strach?“
„No jasně, když jdu z hospody domů, odemykám dveře, tak mám vždycky strach, že už tam budu sedět v kuchyni u stolu.“
„A smrti se nebojíš?“
„Ani ne, spíš si říkám, jestli se smrt nebojí mě, když tu straším už tak dlouho.“
„A co se stane, až umřeš, na to vůbec nemyslíš?“
„Co by se stalo, nic, budu akorát o dvacet let dýl mrtvej než ty.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
