Eva Turnová: Píšu papír
Jeli jsme hrát o Vánocích s kapelou do Maďarska. Na slovensko-maďarské hranici začal celník zdlouhavě srovnávat naše zvalchované obličeje s fotkami v pasech, nechal nás vytahat všechny nástroje z futrálů a do toho říkal s vážnou tváří: „Das ist nich gut car.“
„Jaký vole, nichgutkár, vždyť to je čerstvě zrepasovanej folksvágen!“ namítá řidič.
Čtěte také
Mezitím se ukazuje, že moje basa nemá žádnou výrobní značku. Celník zbrunátní a razantně zvolá:
„Píšu papír!“
Aha, takže on umí česky!
„Píšu papír, píšu papír, píšu papír!“ dostává se celník při pohledu na mého Squiera do hysterické smyčky.
„Bacha,“ bere si mě stranou nejstarší člen kapely. „Za první republiky byli na Slovensku a na Podkarpatský Rusi český poldové, takže Maďaři i Slováci věděli, že když bude problém, přijde českej žandár a řekne: píšu papír. Znamená to, že zapisuje protokol a bude zle. Jediná a zásadní věta, kterou si z tý doby pamatujou.“
Kde máš eura?
Čtěte také
Když už jsme to chtěli vzdát a jet do Maďarska přes Rakousko, tak nás celník nakonec pustil.
V Budapešti jsme si vydělali pěkných dvě stě eur, vracíme se zpátky do Prahy. Čím víc se blížíme k celnici, tím větší máme obavy.
„Víte co, ty pasy mu dám já, na mě si nedovolí,“ řekne spoluhráč a sebejistě odevzdá pasy píšupapírovi, který mu je po chvíli vrátí – s úsměvem.
Spoluhráč spokojeně luskne, ale na první pumpě začne vyklepávat pas a křičí: „Já tam měl ty eura! On to vzal jako úplatek! Co řeknu doma?“
O několik hodin později doma: „Kde máš eura?“
„Ále, cestou tam nám maďarskej celník pořád vyhrožoval a cestou zpátky mi je vzal omylem z pasu.“
„Jak vyhrožoval?“
„Říkal ‚píšu papír‘.“
„Táto! Žes ty eura prokalil? To tvoje věčný zapírání!“
„Mámo! Copak mi nevěříš už ‚píšu papír‘ ani?!“
A aby se příběh neztratil, napsala jsem ho na papír.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
