Eva Turnová: Teta Jarča
Když jsem jako malá narazila v Dikobrazu na komiks od Švandrlíka a Neprakty, ve kterém dává žena muži kouř, brala jsem to jako dobrý vtip. Později mi čím dál víc docházelo, že jde o krutou realitu.
Pro spoustu žen je teror způsobem komunikace s mužem, a někdy i s celým okolím. Časem jsem si ale začínala všímat i vtípků, kde inkasovaly naopak ženy od mužů. Nejčastěji to byly dívky vyplácené řemenem otců se zbytnělým nosem zvrásněným růžovkou. Často se mi zdá, že na těchto vtipech vyrostlo několik generací sadomasochistů.
Čtěte také
Bohyní teroru a psychickým upírem v jednom je naše teta Jarča. Má v sobě neodbytnou naléhavost zapšklé matrony a zároveň neochvějnou sebestřednost žoviálního pantáty. Jen ona má na všechno návod a ostatní se jím musí řídit. Když někdo její scénář zpochybní, teta se prostě urazí.
Odmalička mi viděla do hlavy: „Běž si lehnout, jsi unavená.“
Manipulací neubylo, ani když už jsem byla dávno dospělá:
„Jdeš ven, jo? A co to krátký tričko? Chceš nastydnout?“
„Teto, mně je čtyřicet.“
„No právě!“
To je jinej Soukup
Nedávno jsem ve zdraví přežila krátkou zdvořilostní návštěvu u tety doma. A tak jsem se na schodech zatetelila, že tentokrát vyváznu jen s minimální pachutí ze zbytečné konverzace, když se z druhého patra ozvalo hromské:
Čtěte také
„Evo! Vrať se! Mám pro tebe jar!“
„To je dobrý, já nechci jar,“ křikla jsem v poklusu směrem vzhůru.
„Chceš říct, že máš dost jaru?“
„Asi jo. Ale ty nemáš nikdy ničeho dost, takže ani jaru. Nech si ho, Jaru!“
Teta Jarča se urazila a práskla dveřmi. V modu zhrzené mučednice ovšem nikdy dlouho nevydrží, protože tím přichází o prostor k manipulaci, a tak většinou vyšle smířlivou textovku. Tentokrát mi přišlo:
„Bud zít odp neb več dom? Přin ti ten jar.“ Textovky jsou všechny ve zkratkách, aby bylo jasné, že svůj drahocenný čas si teta šetří na záchranu světa.
Čtěte také
V komunikaci totiž nechybí ani politická témata.
„Co ti tví kámoši blbnou s tou hladovkou? Stojí jim to za to? Můžou nastydnout,“ vyrukovala na mě teta minulý týden.
„Tam jde o vyšší princip, teto,“ namítla jsem.
„Jakej princip, prosím tě. Tomu Soukupovi už nestačí televize Barrandov, tak chce ještě zvednout penzi!“
„To je jinej Soukup, teto, ten co nazpíval tu písničku ‚V rádiouuu pěkně hrajouuu‘.“
„No tak to je vopravdu text jak řemen. Tím se ale pan Soukup bohužel neprosadil, ta aspoň vykřikuje, že má hladovku rád.“
„Gruntorád,“ opravím tetu.
„To je jedno. K čemu ty hladovky vůbec jsou?“
„Třeba tobě by neuškodilo dát si pár dní půst,“ hodila jsem vidle do diskuse.
Teta bez pozdravu odkráčela do svého pokoje.
Druhý den mi přišlo: To já kdyb slož takov písnič jako Souk, tak by nik nedrž hlad za můj důch.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
