Eva Turnová: Ostravský workshop

„A pak ta žena, ty noci plné vášně,
já jsem jí šeptal, Natašo, tvé srdce je teď v mých rukou,
cítím, jak je něžné a horké.
Ona se jen smála, uhýbala pohledem, blbečku, to není srdce,
to je silikon, moje srdce je tvrdé a studené,
jako hokejové kotouče…“

Čtěte také

Eva Turnová: Put in

Žadanova próza je považována za kroniku devadesátých let, až jakousi literární mapu východní Ukrajiny. Měla jsem tu čest se s ním potkat v Ostravě na festivalu Měsíc autorského čtení neboli MAČ. Serhij už tehdy reflektoval poměry na Ukrajině takto: „Byli jsme vtažení do této situace, když kapitulujeme, ztratíme všechno – svou zem, svobodu a sami sebe.“

Po ostravském čtení jsme si šli dát spolu jednu kontušovku do absinth baru V lese. Serhij vypráví veselou historku o tom, jak měl číst na nějakém festivalu své básně a večer předtím se úděsně opil. Druhý den těsně před akcí se ho organizátorka zeptala:

„Víte o co půjde, ano?“

„Ano, budu číst svou poezii,“ odpověděl Serhij.

„Ne ne, účastníte se diskuze na téma dialog mezi Východem a Západem, podtéma je integrace a syntéza mentalit.“

„To bych se asi mentálně složila,“ směju se. „Jediné otázky, na které jsem schopna odpovídat, jsou kulturně estetické, takže diskuze na téma Vznik tvorby, která mě zítra čeká v rámci festivalu Colours of Ostrava, je pro mě tak akorát.“

V absinth baru rozjíždíme debatu na téma, co vytesat na stěnu jeskyně. Než se shodneme na větě „nikdy jsem tu nebyl“, je z jedné kontušovky rázem šest.

Náhlé probuzení

Ráno mě v obrovské kocovině odvážejí na workshop. U vchodu do festivalového areálu stojí muž s několikametrovým transparentem: „Zachrání vás jenom Ježíš.“ Doufám, že to nebudu potřebovat. Organizátorka mě vede na rozlehlé pódium, které je přichystáno k panelové diskuzi, uprostřed už sedí má politická guru Petruška Šustrová. Něco se mi nezdá. Organizátorka mě strká dopředu a ptá se:

„Víte o co půjde, ano?“

„Ano, mám mluvit na téma Vznik tvorby.“

„Ne, ne, téma je Rusko a Evropa.“

Eva Turnová|foto:Ondřej Němec

Polije mě horko, teď se ukáže, že vlastně vůbec nerozumím politice. Musím se nějak vymluvit.

„Nezlobte se, uvědomila jsem si, že mám schůzku se zpěvačkou Björk.“

„Bohužel,“ řekne paní nesmlouvavě. „Mám vás dovést sem.“

„Dám vám sto eur, když mě pustíte,“ žadoním.

„To jsem vůbec neslyšela,“ sykne žena ostře.

V tu chvíli k nám přibíhá sympatický mladík a křičí:

„Ježíš, Evo, to je omyl, vy máte být na úplně jiný stejdži!“

Tak nakonec jsem ho přece jen potřebovala.

Thank you, Jesus, thank you, very MAČ.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz