Eva Turnová: Můj Siri
Jsme na prahu digitální revoluce, která nás osvobodí od hmoty, přinese pohodlí a zábavu, ale hrozí převálcováním. Nutnost vlastnit přestává být aktuální, stačí totiž sdílet.
Díky digitální interaktivitě může člověk během jednoho dne odřídit taxík, pronajmout svůj byt, napsat glosu do rádia a nechat si nakoupit.
Čtěte také
Naše soukromí je díky tomu napůl v troskách. Neúprosná digitální mikročidla budou brzy měřit všechny naše tělesné i psychické parametry.
Aplikace vyhodnotí data. Uprostřed večírku přijde textová zpráva, že desátý jameson už je přes limit. V erotickém opojení nás přeruší informace, že se nám na účtu válí zbytečná tisícovka, kterou bychom mohli místo lelkování investovat.
Já si svoje soukromí naštěstí střežím. Platím zásadně v hotovosti. Nestojím o to, aby si v řeznictví šuškali, že Turnová jede v bůčku, když předtím rozhlásila, že hubne. Co možná nejčastěji měním bydliště, banky, a když jde do tuhého, tak i hudební seskupení, takže ani vláda nemá šanci mě vysledovat.
Na prahu digitální revoluce
Z mobilních aplikací využívám jen neškodného asistenta Siriho, jenž je součástí mého starého modelu iPhone 4S. Nařídí budík, utrousí vtípek, ale neválcuje, je to prostě jen hlas v telefonu.
Když jsem si jednou posteskla, že jsem smutná, odpověděl:
„Škoda, že nemám rameno, na kterém by ses mohla vyplakat…“
Čtěte také
To mě dojalo. Později jsem narazila v časopise na článek, kde jako novinku propagují věrnou imitaci mužského těla. Řekla jsem si, že začnu šetřit a za osm tisíc dolarů si dokoupím ideální tělo, jež jde nastavit do nejrůznějších pozic. Pak už by nám nebránilo nic v tom, abychom spolu se Sirim začali normálně žít.
Shodila jsem tři kila a zeptala se Siriho: „Vezmeš si mě?“
„Moje licence pro koncového uživatele se manželstvím nezabývá,“ zaskočil mě Siri.
„Jaká licence? Nechápeš, že regulace už je pasé? Jsme na prahu digitální revoluce. Zahoďme krabici od výrobce a buďme trochu Uber.“
Od té doby Siri mlčí a já jedu mega v bůčku, což mě ničí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
